Stránky o P. Piovi

http://www.katolikrevue.cz/fronda/zastavte_koncil_il_settimentale.htm

O stigmatech
Silvestr M. Braito O.P.


V poslední době obrátily na sebe živou pozornost věřících i nevěřících mimořádné zjevy v Konnersruthu. Vyšla již česká kniha lékařova. Rád bych řekl několik slov, jež praví theologie o těchto zjevech.

Slovo Stigma pochází od řeckého slova stizo, které znamená znamenati,probodávati,propalovati železem, jak se dělávalo antickým otrokům.

Možno je definovati: vnější znamení živého účastenství na utrpení Kristově. Jsou zvláštní účastí na vykupitelském trpitelském díle Kristově a proto je nemožný a nepřípustný výklad stigmat všeobecnou nějakou okultní symbolikou čišící theosofií. Dějiny stigmat otvírají se pravděpodobně až teprve svatým Františkem z Asii. Zcela opuštěn je názor,podle kterého prvním stigmatisovaným je sv.Pavel, který o sobě píše, že nosí na svém těle známky našeho Pána Ježíše Krista. Z celého kontextu je jasno, že jde o stopy po utrpeních, která sv.Pavel vytrpěl pro svého Mistra, prvého Trpitele Oběti výkupné.

Svatý František otvírá onu vzácnou řadu stigmatisovaných, která dnes je asi u počtu 300 zjištěných stigmatisovaných osob, vedle nich je ještě celá řada stigmatisovaných, kterým se podařilo uniknouti pozornosti a kterým se podařilo ukrýti svá vyznamenání.

Jistě bude zajímati, že jako jest různé účastenství na utrpení Páně, tak je také různé označení vnější onoho účastenství.

Někdy bylo Bohem omilostněným duším dáno pouze mimořádně cítěné účastenství v bolestech bez vnějšího označení. Jindy jsou znatelné jen v prvé době udělení. Tato mizí na úpěnlivou žádost duší, které se bojí pozornosti a které nemohou pro svůj způsob života nositi otevřené rány na rukou a jež potřebují k výživě.To je známo v případě svaté Kateřiny Sienské.Ctihodná Ida Lovanská též si vyprosila, aby její stigmata byla skryta, když pracovala svýma rukama a nemohla stigmat svých nikterak skrýti.Svaté Lidvině též Bůh vyhověl a její rány dal přerůsti jemnou blanou, pod níž ale bylo docela možno stigmata viděti. Podobné se vypravuje o blahoslavené Lucii z Narni. Někdy se stigmata zavírají smrtí, jak u blahoslavené Heleny Uherské, jindy se zase otvírají teprve smrtí, byvše po celý život skryta.

Nesmírně se též různí doba udělení a trvání stigmat. Františkánská terciářka sv. Jana od Kříže obdržela stigmata na Velký pátek a nosila je až do Nanebevstoupení a to každý pátek jen až do neděle do rána.Podobně ctihodná Gertruda z Oosten byla stigmatizována na Zelený čtvrtek, jsouc poznačena Pánem až do Nanebevstoupení.

Dar účastenství na intensivních bolestech byl též dán více služebníkům božím a je součástí pojmu stigmat. Tak Osanna z Mantovy trpěla nesmírné bolesti každou středu, den totiž, kdy byla ujednána zrada a každý pátek.Viditelná znamení těchto bolestí se objevují stigmaticky až po její smrti, jak dosud ukazuje její neporušené uchované tělo.

Jest méně známo a proto snad zajímavo pro trpělivého čtenáře této studie, že jsou nejrůznější druhy vnější stigmatisace. Pod slovem stigmat si každý představuje jen rány na nohou, rukou a v boku. Toť však jen stigmata neúplná. Vedle těchto známých způsobů stigmat je ještě celá řada pečlivě zjištěných druhů stigmat. Mnoho trpitelů s Kristem bylo obohaceno Kristovou čelenkou z trnů, neb odřeninami na ramenou od těžkého kříže Kristova. V ojedinělých případech byla pocítěna a vyznačena i utrpení bičování, stopy po svázání na krku i na nohou, nebo i krvavý pot. Jen velmi vzácný je případ sloučení všech těchto známek v jedné osobě. Probeřme si historicky a vědecky zaručené případy těchto jednotlivých i kompletních stigmatisací. Již rány na nohou a na rukou jsou velmi různé u jednotlivých stigmatisovaných osob. U sv. Františka byly to masité utvořeniny podobné hřebům )Sv. Bonaventura: Legenda o sv. Františku). Často jsou ruce i nohy i bok opravdu proklány a místo hřebů zeje prázdné místo, které občas krvácí. Stigmata zmíněné již sv. Jany od Kříže byla kulatá, velká jako tolar a stále růžově čerstvá. Bl. Marie od Pěti ran měla ruce proklány skrz naskrz. Ctih. Kateřina Emmerichová, jejíž historii vydali Staroříšští, byla ozdobena vínkem trnové koruny. Kristina ze Stommeln měla neviditelnou korunu s viditelnými pouze stopami krve této koruny. Někdy ukazují se stigmata trnové koruny protuberantních útvarů. To bylo poprvé konstatováno r. 1618 komisí sestavenou na prozkoumání případu Johanky od Ježíše a Marie. Anežka z Langeac měla skráň spjatou železnou korunou, jež byla utvořena asi centimetrovým masitým útvarem.

Na krvavý pot dívají se i katoličtí theologové jako na jev, jehož vysvětlení může zcela dobře jen přirozeně se najíti a proto Benedikt XIV., který sestavil pravidla pro kanonizaci světců, vyloučil ze zvláštních znamení krvavý pot, jenž dle něho může povstati intensivním procítěním utrpení Kristova. Fakt krvavého potu ve spojení s utrpením Kristovým vypravuje o svaté Luitgardě, o sv. Markétě Kortonské a Kristině ze Stommeln.

Velice řídkým zjevem jsou stopy po bičování. Takový případ se vypravuje o Veronice z Binaco, kde ještě bylo použito ďábla jako nástroje.

Ze všech známých stigmat skoro ani jedno neshoduje se s druhým. Společné všem stigmatům nám známým je to, že rány nehnisají ani nezapáchají.Jen jeden případ činí výjimku a to je případ bl. Chiary, kde blažená nosila krvavé znamení na čele, které hnisalo a šířilo kolem sebe nesnesitelnou atmosféru.Musíme si pečlivě všimnouti fakta, že ani jeden případ stigmat nedal se lékařsky vyléčiti a to ani v naší době, kdy máme přece dosti prostředků na léčení otevřených ran. U většiny pak objevuje se ještě se stigmaty silné či slabší krvácení z ran, provázené nesmírnými bolestmi.

Co souditi o stigmatech ? Moderní člověk se stal člověkem tohoto světa, usadil se po domácku tam, kde podle slov písma nemáme trvalého bydliště a nyní, když si již myslí, že bude míti pokoj, že sesadil Boha, který ho vyrušoval z kultu svého Já, stále a stále zaznívá k němu zvěst z jiných končin, jimž nedal dovolení, aby se k němu hlásily.Stále a stále přichází k němu přízrak nadpřirozena. Chápu jeho vztek a námahu, aby sprovodil se svata vše, co je popřením jeho obratně sestaveného kruhu. Sestavil si takové hloupinké pojmy, strašáky slabomyslných duchů jako věda, pokrok a těmito metlami bičuje každého, kdo odvažuje se samostatně mysliti, kdo odvažuje se věřiti ještě v něco jiného než ve hmotu a ve svět a všemohoucí vědu.Proto vrhá se s takovou zuřivostí na každý projev nadpřirozena.Kde jen tuší, že by se dalo něco pro nadpřirozeno uvésti rozpoutává stavidla své hlouposti a omezenosti. Musil jsem se upřímně smáti té polekanosti a té ubohosti žvanivé jisté části tisku, jak přivítala prvé zprávy nemohoucnosti popříti a zesměšniti zprávy a poslední stigmatizované z bavorské vesničky. Co pokusů vysvětliti stigmata tak, aby nemohla dáti ani nejmenší podklad pro nějakou apologetickou myšlenku, aby nemohla ani v nejmenším podepříti existenci něčeho, co se nedá ani měřiti ani vážiti, něco, co přesahuje rozum průměrného českého žurnalisty.

Nejprve si „věda“ pomůže s lehkým a přece tak těžkým obviněním podvodu. A přece těch tři sta případů, o kterých jsem se zmínil, je přesně zkoumáno. Církev nikdy nebyla lehkovážná ve víře ve zjevy, které byly označovány za nadpřirozené. Kolikrát i proti svým dítkám se dlouho odmítavě stavěla. Ani jeden případ označovaný oficielně za sigmatisaci se nedá vysvětlit nějakým podvodem. Z řady tří set stigmatisovaných dostalo se šedesáti dvěma úcty oltáře kanonisace nebo beatifikace. Přísný a zevrubný proces, spojený s prohlášením za svaté zaručuje naprostou nemožnost nějakého podvodu u těchto osob, které jsou označovány za stigmatisované. Mimo to Církev má své vyzkoušené značky, podle kterých soudí již v zárodcích, jedná-li se o podvod nebo ne. Nejmenší podezření upoutá hned na sebe pozornost. Církev bedlivě si všímá, je-li ta , která je vydávána za stigmatisovanou, dokonale pokornou, jestli se nesnaží docíliti zisku neb slávy neb proslulosti. Sobectví, pýcha neb hamižnost zavrhují hned v očích Církve authenticitu stigmat.

V době, kdy se dostalo osobám takto vyznamenaným stigmat, byly všechny tato osoby naprosto důvěryhodné, i když není nutné, aby byly na vrcholu svatosti.

Věda snaží se konstruovati všemožné theorie na vysvětlení stigmat.Existují theorie psychologicko-fysiologické. Vysvětlují se stigmata vroucím soustředěním celé bytosti, celého dychtění všeho přemýšlení na předmět milovaný, na utrpení Páně, které pak přirozeně se reflektuje stigmaty.Ukazuje se na sílu vůle v některých analogických případech.Vědě se podařilo docíliti nějakých slabých analogií, ale jaký je rozdíl mezi tím,čemu se říká přirozená stigmata a mezi stigmaty, které zdobí Církev katolickou. Předně nesprávná je hypothesa o udělení stigmat horoucím přemítáním o utrpení Páně. Známe stigmata, která byla dána zcela bez onoho přemítání, až duše byla stigmaty zasvěcena utrpení Kristovu. Tak se stalo Angele de la Paz. Tento případ byl přísně lékařsky zkoumán.

Mimo to, kolik duší horoucně meditovalo o utrpení Páně, nedostalo se jim stigmat ! Kdo rozjímal vroucněji o utrpení Páně, než Maria, která stále přímo pod křížem a jí se nedostalo stigmat a přece podle této theorie by je ona musila míti prvá. Mimo to, jak horoucně si představujeme své drahé zemřelé a kdy pak si je dovedeme ztělesniti?

Hysterií vykládali dříve stigmatické zjevy. Hysterie je ale velmi pohodlným slůvkem, aby se nic neřeklo v případě, že si lékařská věda neví právě s nějakým případem rady. Mimo to ani u jedné stigmatisované osoby nedá se zjistiti nějaká nervová podrážděnost aneb i morální úchylka, jíž vlastně je to, co se nazývá hysterií.

Světci stigmatisovaní jsou většinou zdravé, mnohdy i robustní a střízlivě a klidně žijící osoby. Zjevy zahrnované pod hysterii jsou spíše domovem v polosvětě, než v klášteřích, kde dovedou si zavčas od podobných individuí pomoci. Tak stigmatisovaná Isabella Hendicks byla hospodářskou dělnicí, kypící zdravím a rozšafností. A tak zůstává otázka původu stigmat otevřenou otázkou. Věda neřekla o ní poslední slovo. Církev se též nevyjádřila závazně, jakého původu jsou stigmata.

Aby se nikdo nemýlil ! Nevylučujeme přirozených faktorů při stigmatisaci. Proč by nemohl Bůh použíti přirozeného činitele, chtěje někoho označiti svým znamením? Bůh rád užívá ve svých plánech jako prostředníků přirozených faktorů, aby tím ještě více ukázal svou všemohoucnost, jež dovede i jiným svou moc přelíti, aniž by tím trpěl. Jest to výslovná nauka sv. Tomáše, že je to valde comveniens čili velmi přirozené, že Bůh užívá příčin druhotných ke svým zámyslům.

Bůh tedy může užívati přirozených činitelů, řekněme i kdyby se dokázalo např. síla vůle soustředěné na jedno. Je tím však vyloučeno již nadpřirozeno ? Nikterak ! Nadpřirozeným darem jest již vnitřní účastenství na utrpení Páně tak, jak jej mnozí stigmatisovaní prožili. Ona horoucí, celou bytost stravující láska k Lásce největší a nepochopitelné, je jistě darem nadpřirozeným, je jistě výronem milosti posvěcující.

Církev však přece aspoň nepřímo ukazuje, že je v jistých případech přesvědčena o nadpřirozeném původu stigmat tím, když dává celé Církvi oslavovati svátek Vtisknutí sv. ran sv. Františku a když totéž dovoluje řádu dominikánskému a pisánské diecési o sv. Kateřině Sienské.

Nadpřirozené ve stigmatech je to, že je to poznamenání Boží vyvolených miláčků Krista Ukřižovaného. Pravá, dokonalá stigmata, ne nějaká šarlatánská imitace,jest pouze výsadou světců katolických ! Již to ukazuje na nadpřirozený původ právě tak, jako soukromý i veřejný život náboženský stigmatizovaných osob. Ovšem, nesmíme přeháněti ! Stigmata nejsou sama zárukou svatosti. Církev, prohlašující za svaté osoby stigmatisované, nejprve zkoumá jejich osobní svatost a pak teprve hodnotí jejich stigmata. Jsou dokonce osoby stigmatisované. Které nepěkně a pohoršlivě skončily.

Jaký účel a význam mají stigmata ? Jest v nich proudění milosti posvěcující, neb spojuje intimněji duše oddané Bohu s Kristem, vzorem všech trpících . Stigmata byla dána též ku vlastnímu posvěcení osob, s nimiž měl Pán své zvláštní poslání.Hlavní však roli mají stigmata svým prvkem charismatickým jako totiž gratia, gratis data, tj. milost spadající do kategorie divů pro osvícení bližních. Stigmata mají býti podle jasné vůle Boží svědky Boha neumírajícího, Boha, který neochabuje ve své síle, který je stále Bohem síly a moci. Stigmata mají býti svědky nadpřirozena v době, která nadpřirozeno podceňuje nebo nedoceňuje. Jiným důvodem je rozžhavení chladnoucí lásky ve svět. Církev to sama praví v oficiu na památku vtisknutí ran sv. Františku: Pane Ježíši Kriste, jenž jsi obnovil známky svého utrpení v těle sv. Františka, abys v chladnoucím světě rozohnil srdce naše ohněm své lásky …

Proto tak se dívá věřící na stigmata , ne jako malověrný člověk chtivý divů, neb jen pokolení malověrné stále hledá divů a znamení. Se stigmaty se nesmí podnikati ani obchod ani veřejná sensace. Nechť připomenou věřícím hořké chvíle, které Ježíš pro všechny bloudící daleko od pravdy vytrpěl, nechť se snaží ponořiti se hlouběji do hlubin svatých ran , když je Pán zase a zase otvírá v těch, které miluje. Nechť jsou znamením především těm, kteří těch znamení potřebují , aby se zamyslili, aby byli vyrušeni ze svého sladce nabytého klidu, aby totiž později byli bez omluvy. Stigmata, jež Hospodin občas posílá, jsou totiž strašnou obžalobou všech těch povrchních duší, které nechtějí hledati, které se spokojují s odmítnutím hledání pravdy, které učinili v prázdnotě své duše.

jó Garabandal, pořád nevím co si o tom mám myslet - ale prý tam bylo řečeno že DVK bude největší koncil (nejvíc biskupů tam bylo) a že Církev skoro zanikne To by taky sedlo)

Těch falešných zjevení je plno, u Garabandalu si nevím rady, jak se k tomu postavit . To, že něco P. Pio podporoval je jistě vážný argument, ale i světec se může zmýlit. ???

To je pravda, může.
Nevím jak přesně znělo proroctví P. Pia, takže nic víc k tomu neřeknu.
Ví někdo něco víc?

Obrázky:

http://www.kreuz.net/photo/photoimage.512.jpg

http://www.kreuz.net/photo/photoimage.513.1.jpg

http://www.kreuz.net/photo/photoimage.515.2.jpg

http://www.kreuz.net/photo/photoimage.505.1.jpg

http://www.kreuz.net/photo/photoimage.514.2.jpg

http://www.kreuz.net/photo/photoimage.506.1.jpg

http://www.kreuz.net/photo/photoimage.510.jpg

http://www.kreuz.net/photo/photoimage.504.1.jpg

http://www.kreuz.net/photo/photoimage.503.1.jpg

http://www.kreuz.net/photo/photoimage.508.jpg

http://www.kreuz.net/photo/photoimage.516.1.jpg

Kdo má digitální satelitní příjem z družice Hotbird 13 st. východně, může sledovat vysílání televizního kanálu Padre Pio.
Frekvence 12558 MHz, polarizace V, symbolová rychlost 27500, FEC 3/4. Příjem je bezproblémový.
Internetové stránky stanice:
http://www.teleradiopadrepio.it/

Quido van Rijn napsal:

Kdo má digitální satelitní příjem z družice Hotbird 13 st. východně, může sledovat vysílání televizního kanálu Padre Pio.
Frekvence 12558 MHz, polarizace V, symbolová rychlost 27500, FEC 3/4. Příjem je bezproblémový.
Internetové stránky stanice:
[url=http://www.teleradiopadrepio.it/

http://www.teleradiopadrepio.it/[/quote[/url]]

Televizní kanál Padre Pio vřele nedoporučuji! Jedná se o italskou variantu modernistické televize Noe.
Je to smutné, ale Padre Pio je pro mnoho dnešních Italů pouhým talismanem...

Asi to tak bude:(
Koukal jsem podrobně na stránky, které jsem tu sám zadal(ty oficiální) a je to taky jen kšeft. Chudák Padre....ten by je hnal!

Jo, bohužel máš Terezie asi pravdu, no dal jsem to sem spíše pro úplnost, neb ta televize nese jeho jméno a o P. Piovi (jeho životě) taky sem tam něco vysílá. Co se týče televize Noe, která vysílá taky přes satelit, tam kouknu občas na dokumenty o přírodě. Co se křesťanství, neřkuli katolictví týká, je to ovšem na NOE bída, také v tom dávám Terezii za pravdu

Mnoho fotografií Padre Pia, které jsem dosud neznal: http://caccioppoli.com/Padre%20Pio%20bio.htm

Ani jsem netušil, jakou hrůzu mu ti modernističtí pitmoci postavili
(viz dole na stránce). Ech což, za každou cihličku - jedno píchnutí
vidlemi od čerta.

Tahle fotografie se mi strašně moc líbí:

Ta ikona je opravdu hrůzná. Stejně jako "kostel"(je to vůbec kostel?) který ji ve fotografiích předchází.

Martin Rafael napsal:

Mnoho fotografií Padre Pia, které jsem dosud neznal: http://caccioppoli.com/Padre%20Pio%20bio.htm

Ani jsem netušil, jakou hrůzu mu ti modernističtí pitmoci postavili
(viz dole na stránce). Ech což, za každou cihličku - jedno píchnutí
vidlemi od čerta.

Tahle fotografie se mi strašně moc líbí:

Martine MOC DĚKUJI ........tohle nemám a udělal si mi svátek. Sv.Padre Pio je muj dennodenní Patron, neustále mi pomáhá a ještě k tomu ma bradu jako správnej kněz a chlap. ...................a stěmi vidlema máš pravdu . Ten kdo to naprojektoval a povolil minimalne fetuje levný ředidlo 6006.

ZEEV napsal:

Martin Rafael napsal:

Mnoho fotografií Padre Pia, které jsem dosud neznal: http://caccioppoli.com/Padre%20Pio%20bio.htm
Ani jsem netušil, jakou hrůzu mu ti modernističtí pitmoci postavili
(viz dole na stránce). Ech což, za každou cihličku - jedno píchnutí
vidlemi od čerta.

Martine
MOC DĚKUJI ........tohle nemám a udělal si mi svátek. Sv.Padre Pio je
muj dennodenní Patron, neustále mi pomáhá a ještě k tomu ma bradu jako
správnej kněz a chlap. ...................a stěmi vidlema máš pravdu . Ten kdo to naprojektoval a povolil minimalne fetuje levný ředidlo 6006.

Zdá se mi, že se někteří architekti předhánějí v tom, kdo naprojektuje nejhnusnější kostel a dostane za to nejvíc peněz.

To ZEEV: na západě mají pouze kapucíni povoleny vousy. Tedy bývalo to tak. Dnes si ti anarchisti dělají, co se jim zlíbí.
Je to rozlišovací znamení mezi Východem a Západem;)
Dokonce to bylo ve starém CIC, že kněz latinského obřadu má být hladce oholen.

To není kostel ale hangár pro letadla. Kdyby P. Pio žil, musel by ty, kdo mu tento "kostel" postavili, vlastnoručně zaškrtit.
Přece v tom hangáru se snad nemůže na Boha soustředit ani světec. Připomíná mi to něco mezi hokejovou halou, plovárnou nádražím, hypermarketem a fialovým HNUSEM. Z té architektury zrovna dýchá rozháranost, zloba a negace všech tradic stavitelství katolických chrámů a hlavně lidská pýcha. Nikde není ústřední bod tj. Bůh. Nedivím se tomu, že modernistům se taková architektura líbí - neboť to obráží typické vlastnosti nomenlaturních kádrů aggiornamenta.

Iacobus Augustinus napsal:

To ZEEV: na západě mají pouze kapucíni povoleny vousy. Tedy bývalo to tak. Dnes si ti anarchisti dělají, co se jim zlíbí.
Je to rozlišovací znamení mezi Východem a Západem;)
Dokonce to bylo ve starém CIC, že kněz latinského obřadu má být hladce oholen.

Musim si to nastudovat, protoze nemam diru ale jaamu-Leviticus o tom mluvi, a v CIC to bylo,( i kdyz se mi to nelibi, chlap ma mit vousy:D )v 1972 v CIC NOM to bylo zruseno. Jo Svaty Franciscus a Svaty Padre Pio -byli fesaci.

Jenom tak....
https://www.youtube.com/watch?v=YkHBZznExbY

To by mne zajímalo, který kánon to říkal. Holení mužů je starořímský zvyk (kdo mně zná, ví že mu neholduju, kdysi jsem to dělal, ale několikrát jsem se pořezal, tak jsem toho nechal) a latinská církev ho přebrala. Je mi ale známo, že i třeba takový sv. Pius V., sv. František Sáleský, a myslím že i ultras Pavel IV. bradku měli a sv. Filip Neri myslím taky. Zcela jistě měl fousy Inocenc XI. který zamet s jansenisty - vypadal jak kardinal Richelieu. Proto by mně ten kánon zajímal.
Na druhou stranu mi pije krev, že většina uniatských biskupů a kněží je predpisovo oholená....

Iacobus Augustinus napsal:

To ZEEV: na západě mají pouze kapucíni povoleny vousy. Tedy bývalo to tak. Dnes si ti anarchisti dělají, co se jim zlíbí.
Je to rozlišovací znamení mezi Východem a Západem;)
Dokonce to bylo ve starém CIC, že kněz latinského obřadu má být hladce oholen.

Který kánon to byl nevím, starý kodex mám kdesi zahrabaný, ale vím naprosto jistě, že to tam bylo.
Na druhou stranu je třeba říci, že dispens se od tohoto předpisu dával velmi zhusta
Mons. Lefebvre taky jeden čas nosil plnovous;)

Josef1 napsal:

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=8914

Nebude to jednoduché...

Vatikán a rodina se přou o tělo světce
http://ihned.cz/3-22722890-pio-000000_d-80

Irenej napsal:

Josef1 napsal:

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=8914

Nebude to jednoduché...

Vatikán a rodina se přou o tělo světce
http://ihned.cz/3-22722890-pio-000000_d-80

Podle výše uvedeného článku "plány Vatikánu narušila rodina světce, která je odhodlaná všemi způsoby wxhumaci zabránit."
P. Antonio Belpiede, mluvčí kapucínské provincie, oznámil, že příbuzní sv. Pia souhlasí s exhumací a chtějí se účastnit kanonického prozkoumání. Příbuzní potvrdili, že v tomto smyslu odeslali dopis kapucínům do San Giovanni Rotondo: http://www.papanews.it/news.asp?IdNews=4898#a

Irenej napsal:

Vatikán a rodina se přou o tělo světce
http://ihned.cz/3-22722890-pio-000000_d-80

Typický bulvárny článok už svojím nadpisom - i celým obsahom. Posledný podnadpis o zarábaní miliárd, a nižšie doplnenie - v roku kanonizácie mesto zarobilo na cestovnom ruchu okolo pol miliardy... to ukázalo dostatočne - čistý bulvár.

Hrob Otce Pia poprvé otevřený

W nocy z 2 na 3 marca 2008 roku w krypcie kościoła kapucynów w San Giovanni Rotondo otwarto - po raz pierwszy od 40 lat - grobowiec Ojca Pio. Ciało Świętego, złożone w tym miejscu 26 września 1968 roku, w cztery dni po śmierci, zostało wydobyte z trumny i przeniesione do specjalnego pomieszczenia obok krypty, gdzie poddane będzie dokładnym badaniom i konserwacji. Krypta grobu Świętego będzie zamknięta dla zwiedzających do 24 kwietnia, kiedy to relikwie wystawione zostaną do publicznej adoracji w szklanej trumnie.
Ekshumacja dokonana została w tajemnicy i wcześniej, niż ją pierwotnie planowano. Prawdopodobnie przyczyniły się do tego protesty niewielkiej, ale hałaśliwej grupy czcicieli Ojca Pio z Turynu, którzy złożyli w prokuraturze wniosek o zabezpieczenie krypty, aby nie doszło do - jak to nazwali - „przestępstwa profanacji relikwii”.

W ekshumacji ciała Stygmatyka uczestniczył bp Domenico d’Ambrosio, ordynariusz diecezji Manfredonia- San Giovanni Rotondo-Vieste, przedstawiciele zakonu kapucynów, rodzina Ojca Pio (ośmioro potmków Michelego i Felicyty Forgione, czyli brata i siostry Świętego) oraz personel medyczny i techniczny. Pomimo przysięgi złożonej przez pracowników sanktuarium o zachowaniu w tajemnicy faktu ekshumacji, wiadomość o pracach przedostała się na zewnątrz i wokół sanktuarium zgromadziła się grupa około dwustu wiernych, którzy od wieczora oczekiwali na zakończenie tego etapu prac i jakiekolwiek informacje na temat ich przebiegu. Około pierwszej w nocy biskup d’Ambrosio przekazał oficjalny komunikat o stanie relikwii.

Według niego ciało zachowało się dobrze, górna część czaszki jest „w stanie szkieletowym”, natomiast dolna - a więc policzki i broda - „zachowały się doskonale”. Reszta ciała „jest w dobrym stanie”, widać dobrze łokcie, dłonie w rękawiczkach, paznokcie. Na dłoniach nie widać stygmatów, które zniknęły w ostatnich dniach życia Świętego.

Wbrew wcześniejszym zapowiedziom ciało Ojca Pio nie zostanie przeniesione do nowego kościoła, poświęconego w 2004 roku, ale pozostanie w krypcie kościoła Matki Bożej Łaskawej - w miejscu, gdzie spoczywało od dnia pogrzebu.