Uzdravování rodových kořenů

Jediná "genetická disposice k hříchu" je poskvrna hříchu prvotního, již lidský rod (genus) dědí od Adama. A ta se sloužením mše svaté, jaksi, odstranit nedá.

Jakub napsal:

Nezlobte se, ale to je pekna blbost.
Aby jedna rodina mela sklony k tomu, jina onomu hrichu je nesmysl.
Kazdy clovek je originalni a něco jako "geneticka disposice k hrichu" uz z principu nemuze existovat.

Jagmi napsal:

No genetická dispozice, ale domnívám se, že ke hříchu nás svádí zlo. Nebo jinak - podlehnu svádění zlého - a pak je to tak, že v některé rodině se prostě nepije z malých, ale z velkých a je tam alkoholismus. Nevysvětlitelný. Každý člověk je originál, ale jsou rodiny alkoholiků, sukničkářů. Co k tomu říci?

To, že se v některých rodinách chlastá a v jiných ne, není tím, že by snad Bůh dopouštěl na jednu více pokušení. Když to malý človíček vidí kolem sebe jako samozřejmost, začne to dělat taky. Na tom není nic nevysvětlitelné. Respektive, netřeba v tom hledat nadpřirozeno, ale přirozenou defektní výchovu.

No a proč hřeší jedna rodina víc alkoholismem a jedna méně? Tu jsme přece u podstaty hříchu. Ke hříchu nás nenavádí Pán Ježíš. Ten děláme ve své svobodě, tím, že naše lidská přirozenost tíhne ke zlému. Je-li někdo otevřen k velké štamprlce, je v něm místo, kde tu nabídku přijímá, ale tu štamprli mu přece nenabízí Bůh.

Tak ještě jednou.
Pokušení DOPOUŠTÍ ne produkuje Pán Bůh. Původcem je samozřejmě satan.
Proč hřeší jedna rodina alkoholismem jsem vysvětlit výše - defektní výchova, slabá vůle jednotlivce, která je od malička narušována tím, že vidí chlastat všechny kolem sebe (nejsem psycholog, ale asi to taky bude hrát nějakou roli). V jiné rodině se nechlastá proto, že v ní není zvykem řešit těžký život láhví špiritusu, ale tatínek si skočí za svou souložnicí (děti jsou velmi vnímavé a často odhalí i to, co dospělý člověk ne), atd.
Nějaké "hromadné pokoušení" jedné rodiny více, než druhé nenachází oporu ani v Písmu, ani v Tradici, pokud vím.

No a právě když je v rodině slabost pro nějaký hřích a nelze ho zvládnout, tak máme prosit a tu je důležitá ta mše svatá, osobní modlitba, modlitba rodiny. Jak jinak zvládnout ty veliké štamprlky a ten nadměrný vztah k sukničkaření. Jedině skrze modlitbu a nejlépe skrze modlitbu celé církve. Palicí a elektrošoky těžko, velice těžko.

Meine Güte!
Jaká "rodinná slabost pro hřích" do háje zelenýho? Nic takovýho není (krom, Timorem zmiňovaného dědičného hříchu a následně porušené přirozenosti)!
Jak zvládnout chlast, ženský a zlodějny? Jednoduše, Dacíkem po kebuli otce rodiny, potažmo matku a celé příbuzenstvo.
Samozřejmě se za ně i modlit, ale proč to nazývat "uzdravování rodových kořenů", to mi hlava vypitého reakcionáře nebere

Mimchodem, kdo hledá, najde (a ani to nedá moc práce)
Třeba zde http://www.gelenius.cz/2010/10/novy-posun-v-otazce-uzdraveni-rodovych.html se i naši pantátové rozhodli k činu a něco vydali.

Gelenius né, prosím. Nebo se dám k husitům!

Já vim, ale tohle má zrovna dobrý.

Tak Jakube, to jsi teda vedle. Genetická dispozice k určitému hříchu totiž existuje. Jen není politicky korektní o tom psát a bližší přiblížení tohoto faktu je o mříže. Pokud stále ještě tápeš a nevíš co jsem měl na mysli, můžem to probrat v Kurii.

Jinak čistě geneticky - kdo je nositelem změny genů? Samozřejmě otec, matka má geny svých dětí předdefinovány ještě když ona sama byla v bříšku. Mění se jen geny otce. Za sebe a své děti ti můžu říct, že moje děcka baví rámcově to, co bavilo soustavně mně před tím, než vznikly. Pak na to nebyl čas a žena se pak už jen lehkým "úklidem" postarala, aby nebylo ani co, teď nelibě a rozporuplně nese synovy snahy o znovuvybudování impéria. Případně jejich zdraví kopíruje i moje vážnější nemoci kolem jejich početí. Jedno dítě má oslabenou imunitu, podobně jako jsem měl i já v té době, další má potíže se střevy, nápodobně.

Jestli myslíte to, co myslím, tak tam je to výchovou a špatným příkladem.

Co se toho ostatního týče..nevím, nepřijde mi to jako...je to jeden příklad. V naší rodině naopak nikdo v koníčcích ani jiných sklonech rodičů nepokračoval.

Paternitou svého otce jsem si jist na 100 %. Vypadám jako jeho mladší já.

Každopádně, akumulace pozorování není důkaz a jeden výskyt nezakládá trend. (ha! Ekonom promluvil)

JL napsal:

Tak Jakube, to jsi teda vedle. Genetická dispozice k určitému hříchu totiž existuje. Jen není politicky korektní o tom psát a bližší přiblížení tohoto faktu je o mříže. Pokud stále ještě tápeš a nevíš co jsem měl na mysli, můžem to probrat v Kurii.

Jinak čistě geneticky - kdo je nositelem změny genů? Samozřejmě otec, matka má geny svých dětí předdefinovány ještě když ona sama byla v bříšku. Mění se jen geny otce. Za sebe a své děti ti můžu říct, že moje děcka baví rámcově to, co bavilo soustavně mně před tím, než vznikly. Pak na to nebyl čas a žena se pak už jen lehkým "úklidem" postarala, aby nebylo ani co, teď nelibě a rozporuplně nese synovy snahy o znovuvybudování impéria. Případně jejich zdraví kopíruje i moje vážnější nemoci kolem jejich početí. Jedno dítě má oslabenou imunitu, podobně jako jsem měl i já v té době, další má potíže se střevy, nápodobně.

Jasně, cikáni.
Nu, nevím, ale asi by to chtělo otevřít katechismus, tu část, kde se pojednává o hříších. Nic, jako "genetickou disposici k hříchu" tam najít nelze. Proč? Inu proto, že hřích (těžký) má jistou definici. Pokud mi ji, JL, vysypete z rukávu, budu jen rád.

Těžký hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona v závažné věci.

Jakub napsal:

Jasně, cikáni.
Nu, nevím, ale asi by to chtělo otevřít katechismus, tu část, kde se pojednává o hříších. Nic, jako "genetickou disposici k hříchu" tam najít nelze. Proč? Inu proto, že hřích (těžký) má jistou definici. Pokud mi ji, JL, vysypete z rukávu, budu jen rád.

Genetika nikde?
Nikde
Hresit se clovek musi rozhodnout, musi chtit a musi to byt zavazne.
Stale trvam na tom, ze hodne, ne-li vetsinu, pusobi i vychova.

Tak já řeším uzdravování rodových kořenů z pohledu moci modlitby. Možná je to jenom špatně vyjádřeno - uzdravování rodových kořenů. Prostě zemřel-li dědeček, který pil a upil se k smrti, tak za něj dáme sloužit mši svatou a za toho, který pije ligu také můžeme ve mši svaté prosit o milost, aby pít přestal. Nevidím v tom nic jiného. Zrovna tak potomkům, kteří se v rodině mají narodit, můžeme u Boha vyprošovat milost nechuti k alkoholu. Všechno je milost a my můžeme o milosti prosit. Jenomže háček je v tom, že to lidé neví a je třeba jim to připomínat. Lidé, kteří znají Boha, mohou těm, kteří Boha neznají a nevědí, že s ním mohou komunikovat, tak tito lidé to mohou vysvětlovat a mohou lidem svou zkušenost s Bohem sdělovat a říkat jim aby prosili za své příbuzné, kteří propadli alkoholismu. Za všechno můžeme Boha prosit. Dnes Za mnou přišla kolegyně, která ví, že věřím Bohu a říkala mi: modli se, potřebuji to, neumím se modlit. Tak jsem ji to vysvětlila.
Takže při uzdravování rodových kořenů myslím právě na ty situace, kdy lidé neví. Tady je to víc o modlitbě a prosbě za zesnulé a živé v hříchu. Uzdravování rodových kořenů - tak tomu zase tak moc nerozumím. Důležitá je komunikace s Bohem

Není to úplně prokázané, ale dá se důvodně domnívat že šklon k určitému jednání je dán i geneticky a ne pouze výchovou.

Problém tzv. uzdravování u charismatických sektářů je v tom, že oni si myslí, že nějakou přímluvkou se odsraní i ten sklon. Z učení Církve víme, že po křtu zůstává žádostivost proto, aby se člověk cvičil a ne aby ji nějaký charoušský magor s kytarou vkládáním neposvěcených či posvěcených rukou "udravil".

Je třeba před tímhle sektářstvím varovat. Pár takových exotů znám a myslím, že by jim prospěla návštěva chocholouška.

Alkoholismus n ení jen když se v rodině chlastá, ale i dědičný, tak jako jsou dědičné i jiné neřesti. Ale jak uved M.D., cesta z toho není přes charouše a vkládání rukou od neposvěcených lidí. Pokud máme některé neřesti od předků, bránit se jim modlitbou, bránění se pokušení, svátostmi.

Tak to bych s vámi mohla souhlasit pane René. Modlitbou proti neřestem a pití, to by šlo.

Můžu se desetrkát modlit, ale když nebudu mít snahu vyvarovat se příležitostem k hříchu (tedy nechodit do hospod a nevyhledávat špatnou společnost), bude mi to tak nějak skoro houby platný. Jistě, i zázraky se dějí, jenže na zázraky nelze spoléhat.
Můj otec je alkoholik, přesto já, ani bratr, alkoholiky nejsme. Anžto nás máma vychovala tak, jak nás vychovala.
Dědičné sklony mohou hrát svou roli minimální. Vše je o výchově.

No určitě, výchova je důležitá, ovšem modlitba je taky důležitá. Silou vůle jde Dalajláma. Křesťan jde s důvěrou v Boha a s modlitbou na rtech, nerve se sám.

Pokud se budete modlit a pak lozit do hospod s tím, že Pán Bůh se postará, tak si můžete být jistá, že nepostará.
Jestliže člověk nespolupracuje a neřídí se tím, co nám předkládá mravouka, nemá nárok.
Celé to "uzdravování rodových kořenů" je jednak založeno na pověře, absolutním nepochopení účinků křtu (ač o NOM křtech si můžeme myslet cokoli, když byl vyhozen exorcismus) a svaté zpovědi. Druhak je v tom snaha vyhnout se plnění právě předpisů katolické mravouky s poukazem na to, že "já se přece modlím, takže co ještě po mně chcete?".
Pokud by skutečně člověk měl genetické disposice k některým hříchům, potom s tím modlitba udělá asi tolik, jako když se člověk s jedním okem bude modlit, aby mu narostlo i druhé.
Jednoduše - slepá ulička, která nepřináší nic dobrého.

Ne, tak to přece Ježíš nechce. My máme důvěřovat a vyjít na hranici svých možností. Když nevyjdeme na hranicí svých možností, jak se chceme setkat s Bohem? Právě na těch hranicích nás čeká Bůh a tam nám pomáhá.
Malý exorcismus - tj,.. modlitba k archandělovi Michaelovi.
Bůh má moc i tam, kde my jsme bezmocni. Abrahám věřil i tam, kde už z pohledu lidského nebyla naděje. Věřil, ZA lidskou naději. Věřil, že jeho Bůh má moc křísit mrtvé. Věřme tedy, že náš Bůh má moc i tam, kde my lidé už nemáme naději. Je to paráda ne?

Jaký "Ježíš"? Ježíš Sirach?
Pokud myslíte našeho Pána Ježíše Krista, tak se o Něm laskavě vyjadřujte aspoň s trochou úcty, která Mu nálěží. Není to žádný váš brášula na spolču.
Díky

Nevím, jak mám chápat ty řeči o vyjítí za hranici svých možností. Pokud tím myslíte vyhledávat příležitosti k hříchu a tam si dělat ramena, spoléhat, že Pán Bůh mne ochrání a z toho vyseká, tak se dostáváme na hranice starých sektářských názorů.
Kristus Pán nám pomáhá tam, kde pomoci chceme, ale ne tam, kde ho pokoušíme a lezeme satanovi do samotné řiti. Už vyhledávání příležitostí k hříchu je hříchem.
Nevím, co znamená "malý exorcismus". V tradičním křestním ritu je normální exorcismus, kterým se křtěný člověk vyvazuje z moci ďábla. "Obnovenci" to však po deformě ritů všech svátostí vyhodili, anžto ďábel už zřejmě neexistuje.
Nemít naději je těžký hřích.

Modlitbě "Svatý archanděli Michaeli, braň nás v boji ..." se říkalo "malý exorcismus" a učilo se, že se ji mohou modlit laici.

Genetická disposice hřešit není, ale mohou být disposice k nějakým sklonům. Hovoří se o letorách. Někdo má tak náchylnost k hněvu, jiný zase k určité flegmatičnosti. Tedy jde o náklonosti, které je někdy třeba přemáhat, aby dotyčný nezhřešil. Jestli je to jen genetické, nevím.

Jakub napsal:

Můžu se desetrkát modlit, ale když nebudu mít snahu vyvarovat se příležitostem k hříchu (tedy nechodit do hospod a nevyhledávat špatnou společnost), bude mi to tak nějak skoro houby platný. Jistě, i zázraky se dějí, jenže na zázraky nelze spoléhat.
Můj otec je alkoholik, přesto já, ani bratr, alkoholiky nejsme. Anžto nás máma vychovala tak, jak nás vychovala.
Dědičné sklony mohou hrát svou roli minimální. Vše je o výchově.

Část našich neblahých skonů může být dědičná, ale máme si to uvědomit a bránit se blízké příležitosti ke hříchu. Můj fotr byl také alkoholik a kurevník, na chlastu závislý nejsem. Ale genetické věci se mohou dít ob jednu genaraci, nejsou to jen sklony ke zlému, ale i zdravotní problémy.
Ale s tím nějaké "uzdravování " nic nenadělá, musíme s tím neblahým zápasit sami, posilováni svátostmi a modlitbou.