Komentář Eleison 210

Komentář Eleison CCX (23. července 2011): Benediktovo myšlení III.

Poté, co se biskup Tissier zabýval kořeny Benediktova myšlení (EC209), přechází ve své Víře ohrožené Rozumem ke studiu jeho plodů. Vychází-li Benediktovo myšlení především z Kantova (1724-1804) systematického subjektivismu, nemohou tyto plody být dobré. Jak se mohou objektivní pravdy víry stát jakkoliv vnitřně závislými na spoluúčasti či reakcích subjektivního věřícího? Evangelium, dogma, Církev, společnost, Kristus Král a Poslední věci budou smrtelně zasaženy jeden po druhém.

Začněme Evangeliem. Jeho hodnota už nespočívá ve sdělování historických fakt o životě a smrti našeho Pána, ale spíše v moci vyprávění evokovat existenciální problémy naší vlastní doby. Není například důležité, zda vlastní tělo našeho Pána znovu spojené s jeho lidskou duší vystalo velikonočního rána z hrobu. Důležitý je moderní význam za tímto vyprávěním: láska je silnější než smrt, Kristus žije dál silou lásky a zaručuje nám, že láskou také přežijeme. Zapomeňte na skutečnost, na fakta. "All you need is love." ("Potřebuješ jen lásku").

Podobně i dogma potřebuje očistit od minulosti a obohatit se přítomností. Filosof Heidegger náležející do dnešní doby učí, že osoba je "překročení sebe". Kristus byl pak člověk natolik sebe překračující, tak plně usilující o nekonečno mimo sebe, že sám sebe naplnil do té míry, že se stal božským. Takže dogma o Vtělení už neznamená, že Bůh se stal člověkem, ale že člověk se stal Bohem! Obdobně Vykoupení už nemusí znamenat, že Ježíš splatil Otci svým strašlivým Utrpením dluh za hříchy všech lidí, ale že svým Křížem na místo nás miloval Boha tak, jak by měl být milován, a nás přitahuje, abychom učinili totéž. Hřích přestal být smrtelnou urážkou Boha, je to jen sobectví, nedostatek lásky. Mše už nemusí být obětí a kněz je jen tím, kdo oživuje společnou celebraci. Není divu, že Benedikt věří v Novus Ordo Mši.

Pokud jde o Církev, protože existující osoba je nejvyšší hodnotou (viz EC 209) a všechny osoby jsou stejně existující, pryč s Církví hierarchických nerovností a pryč s katolickou Církví jako jednou a jedinou archou spásy, protože následovníci každého náboženství jsou existující osoby. Misionářské snažení ať nahradí ekumenismus. Učinění osoby nejvyšší hodnotou též rozkládá společnost tím, že společné dobro podřizuje individuálním právům, a to podkope i manželství i společnost tím, že klade vzájemné společenství muže a ženy před děti. Pokud jde o Krista Krále, bude sesazen tím, že se každé osobě udělí taková důstojnost, že stát musí chránit právo oné osoby vybrat si vlastní náboženství.

Smrt se nakonec z trestu stává lékem na naše nemoci. Osobní soud znamená jen odměnu. Peklo už není než neodvolatelně sobecký stav duše. Nebe bude "stále nové ponoření se do nekonečnosti bytí" -- jakého bytí? -- atd. Je zde nové náboženství, komentuje to bp. Tissier, pohodlnější -- alespoň zde na zemi -- než katolické.

Kyrie eleison