Komentář Eleison CCXI (30. července 2011):
Benediktovo myšlení IV.Ve čtvrté a poslední části tohoto souhrnu Víry ohrožené Rozumem od biskupa Tissiera vynáší biskup soud nad Benediktovým systémem reinterpetování katolické víry s cílem učinit ji přístupnější modernímu člověku. Obhájci Papeže by mohli biskupa obvinit, že překládá jen jednu stranu Papežova myšlení, ale tato strana existuje a biskup jedná správně, když ji vynáší ven a ukazuje její koherenci jako systému omylu, protože čím více pravdy se s omylem smísí, tím lépe se zamaskuje a tím větší škody spáse duší může napáchat.
V deváté kapitole svého pojednání ukazuje biskup Tissier, jak Papež mění to, v co katolíci věří, a proč. Praví katolíci věří v články víry, jak je definovala Církev, a přijímají je pro objektivní autoritu Boha, který je zjevuje. Ale Benediktovi se toto zdá jako abstraktní náboženství chladných definic, takže místo toho říká: "Víra je setkání s Ježíšem, osobou, přítomností Boha, přítomností lásky." Tímto způsobem změněnou víru můžeme pociťovat jako vřelejší a osobnější, ale hrozí také, že bude vágním plodem osobní zkušenosti, založená na subjektivních pocitech, které jsou nespolehlivé. Ale kdo skutečně chce vratký most do Nebe jen proto dobrý pocit?
V desáté kapitole biskup pokračuje a ukazuje, jak je vratký celý systém víry, který vychází z této změny, protože Benediktovým receptem na procítěný katolicismus je očištění dogmat od jejich nepodstatné minulosti a jejich obohacení více chápajícím povědomím vzatým ze současnosti. Ale hlavním tvůrcem současného povědomí je filosof Kant, kterého Benedikt následuje, a který zastával názor, že Bůh nemůže být dokázán, ale jen předpokládán nebo vytvořen podle lidských potřeb, které nastupují na místo objektivních skutečností. Kolik lidí bude v nějakém takovém světě vůbec Boha předpokládat? Žádný div, když v roce 1996 předvídal kardinál Ratzinger pro Církev pochmurnou budoucnost.
V Doslovu biskup Tissier uzavírá, že syntéza mezi modernitou a katolictvím, kterou Benedikt subjektivně hledá v naléhavé potřebě smíření mezi svým katolickým srdcem a svou moderní hlavou, je nemožná. Např. chce Papež věřit, že lidská práva, modloslužebně uctívaná v každé dnešní demokracii, jsou pouze aktualizací křesťanství, ale ona jsou ve skutečnosti jeho smrtí. V jejich logice je skryto prohlášení nezávislosti na Bohu a osvobození ze všech omezení jakékoliv Bohem dané lidské přirozenosti. Ve skutečnosti jsou základním kamenem války moderního člověka s Bohem.
Takže Papež nesmí, říká biskup, vkládat žádné naděje v udržení světa v takovém "vzájemném očištění a oživení" náboženství a rozumu z hlediska jejich "vzájemného obohacení". Pokud dojde na náboženství, může sekularizovaný rozum nabídnout jen málo nebo nic hodnotného a všechny pokusy katolických teologů se s tím vyrovnat se zhroutí jako domeček z karet, stejně jako Nový světový řád, o němž takoví teologové doufají, že mu slouží. A poslední slovo dává biskup sv. Pavlovi: "Nikdo nemůže položiti jiný základ než ten, který je položen, a tím jest Ježíš Kristus." (I Kor III, 11).
Celé pojednání biskupa Tissiera bylo dostupné ve francouzštině, ale už je rozebráno. Bylo přeloženo do angličtiny, ale překlad nebyl dán obecně k dispozici. (V angličtině je na stránkách
http://katolikrevue.ath.cx/2010/tissier.htm , pozn. překl.)
Kyrie eleison.
Příjem 
Portál 
30.07.11 17:57
