Komentář Eleison 212

Komentář Eleison CCXII (6. srpna 2011): Víra vítězná

Pomocí odpovědi na přesvědčivou kritiku biskupa Tissier de Mallerais myšlení papeže Benedikta XVI, krátce vyloženou v posledních čtyřech těchto Komentářích, co tedy řekneme? (Řím VI, 1) Podívejme se na tři argumenty, kterými dobří katolíci mohou usilovat obhájení papeže z obvinění, že jeho myšlení není katolické.

První linie obhajoby by mohla prohlašovat, že jakákoli kritika papeže znamená pomáhat nepřátelům církve. Ale není primární povinností papeže „posilovat své bratry ve víře“ (Luk XXII, 32)? Jestliže pak papežovo myšlení se závažně odchýlí od víry, pak mu ukázat, se vší povinnou úctou, kde se odchyluje, není útok na něj ani činnost pro nepřítele církve. Je to pomoc mu vidět jasně, aby konal svou povinnost, a připomenout mu jediný prostředek, který má k přemožení oněch nepřátel, kteří jsou dnes mocnější než kdykoliv předtím – „To je vítězství, které přemáhá svět – naše víra“ (1 Jan V, 4).

Druhou námitkou proti argumentaci biskupa Tissiera, zvláště v dnešní době, by mohlo být, že papež Benedikt je vězněm ve Vatikánu, takže nemá svobodu, aby obhajoval katolickou tradici, jak by si skutečně přál činit. Nuže, je pravda, že pokoncilní papežové jsou obklopeni vlivnými církevními hodnostáři, kteří jsou svobodnými zednáři tajně se podřizující ničení církve. Je též možné, že od Druhého vatikánského koncilu finančníci mají stále více klouzavý uzel na krku Vatikánu. Ale dostatek dolarů by následoval pravou nauku, jenom kdyby byla proklamována, a kdyby Benediktova víra nebyla uvězněna hegeliánskými omyly, snadněji by zvítězil nad svobodnými zednáři kolem něho. Vítězství mučednictvím? Může být zapotřebí série papežů-mučedníků, jen kdybychom si je zasloužili, jako v rané církvi, Vatikán by byl brzy zase svobodný!

Třetí přímá námitka byla zmíněna v posledním Komenáři Eleison: Benedikt XVI by mohl prohlásit, že věří nejen ve víru a rozum, které se vzájemně korigují, ale také v tradiční víru. Tak by mohl říci, že on sám naprosto věří, že Ježíšovo vlastní ukřižované tělo vstalo velikonočního rána živé s jeho lidskou duší z hrobu, takže jestliže také říká modernímu člověku, že skutečný význam vzkříšení není, že hmotné tělo vyšlo z fyzicky existujícího hrobu, ale duchovní láska přemáhající smrt, tak je to spíše proto, aby učinil vzkříšení přístupné pochybujícímu modernímu člověku.

Ale, Svatý Otče, vstalo nebo nevstalo ukřižované tělo živé z toho materiálně existujícího hrobu? Jestliže nevstalo, přestaňte věřit, že vstalo, skončete také s předstíráním, že věříte, že vstalo, a resignujte na to být papežem oklamaných katolíků. Ale jestliže vstalo z hrobu, pak to je to, co musíte hlásat ubohému modernímu člověku, a musíte – promiňte mé vyjádření – mu ukázat jeho nevíru jemu navzdory. Moderní člověk nepotřebuje, aby se mu říkalo láska, láska, láska. Slyší to celé dny. Potřebuje slyšet, že pouze Náš Pán vpravdě vstalý může jak zastavit své nesmiřitelní nepřátele, tak přeměnit své úplně skleslé apoštoly v přemožitele světa.

Svatý Otče, je bez užitku se snažit uspět u světa podle jeho prohnilých požadavků. Přemozte ho podle požadavků Našeho Pána! A jestliže budete povinen dát nám příklad mučednictví, tak věřte, že to je příklad, který mnozí z nás mohou potřebovat v nepříliš vzdálené budoucnosti. Pokorně se za vás modlíme.

Kyrie eleison.