Komentář Eleison 216

Komentář Eleison CCXVI (3. září 2011): Řecké dary – III.

Spekulace je pouze spekulace. Novináři jsou jen novináři. Ale jeden italský novinář prohlašoval minulý měsíc, že má svolení jednoho vatikánského činitele, aby napsal, že setkání, které se má konat 14. září, mezi Římskými hodnostáři a generálním představením Společnosti sv. Pia X s jeho dvěma asistenty, by mohlo probírat možnou kanonickou regularisaci SSPX. Následuje souhrn hlavních bodů Andrea Tornielliho (viz http://vaticaninsider.lastampa.it/en/homepage/inquiries-and-interviews/detail/articolo/lefebvriani-vaticano-tradizione-fellay-7423/ ):

Vatikánští hodnostáři předloží SSPX (1) objasnění „hermeneutiky kontinuity“ Benedikta XVI, aby ukázali, jaká je více autentická interpretace textů Druhého vatikánského koncilu. „Pouze když“, říká Tornielli, toto vysvětlení se vypořádá s naukovými obtížemi, bude pak předloženo (2) řešení kanonické iregularity, ve které se stále nacházejí biskupové a kněží SSPX: ordinariát jaký byl poskytnut anglikánům v květnu, přičemž SSPX by přímo podléhala Svatému stolci prostřednictvím komise Ecclesia Dei. Toto uspořádání by umožnilo SSPX „si podržet své charakteristiky aniž by se muselo zodpovídat diecézním biskupům“. Ale (3) taková dohoda není jistá, protože „uvnitř SSPX existují různé vnímání“.

Ze všeho, co je veřejně známo o vztazích mezi Vatikánem a SSPX, zdá se Tornielliho odhad ohledně setkání 14. září vysoce pravděpodobný. Ale každý z těchto tří hlavních bodů si zasluhuje komentář:

Zaprvé nelze říci, že „hermeneutika kontinuity“ Benedikta XVI je řešením (viz EC 208-211) naukové propasti mezi dnešním Vatikánem a SSPX arcibiskupa Lefebvrea . jestliže Tornielli má pravdu, bude zajímavé (ne však poučné) se dívat, jak Řím se ještě jednou pokusí dokázat, že 2+2 může být 4 nebo 5, 5 nebo 4. Katolická nauka je tak pevná, i když to lidem není vždy jasné, jako 2+2=4.

Zadruhé ohledně kanonického upořádání zmíněním Torniellim, jestliže by, což je nepřestavitelné, SSPX akceptovalo nějaký druh naukového kompromisu, tak v žádném případě, by SSPX nemohlo jak spadat pod stávající Svatý stolec (2+2=4 nebo 5), tak stále „si podržet své charakteristiky“ (založené na tom, že 2+2= výlučně 4). Praktická dohoda by stále vykonávala trvalý a nakonec nezvladatelný tlak, aby katolická nauka už nadále nevylučovala omyl, ale zahrnovala jej, jímž by bylo přijetí svobodozednářské ideologie a opuštění opravdového důvodu pro existenci SSPX arcibiskupa Lefebvrea.

Zatřetí Tornielli může mít pravdu, že dohoda není jistá, ale on a jeho „vatikánský činitel“ se zcela mýlí, když si myslí, že problém je „rozdílné vnímání“. Vnímání je subjektivní. Ústřední problém mezi Vatikánem a SSPX arcibiskupa Lefebvrea je objektivní jako že 2+2=4. V žádném časovém okamžiku sahajícím od minulosti do budoucnosti až k věčnosti, na žádné planetě nebo stvořené či stvořitelné hvězdě nemůže 2+2 být něco jiného než výlučně 4.

Když všechno úsilí arcibiskupa Lefebvrea bylo neúspěšná při vyjednáváních v květnu 1998, aby obdržel od kardinála Ratzingera bezpečné místo pro víru v rámci církve hlavního proudu, řekl památná slova: „Vaše Eminence, i kdybyste nám dal vše, co chceme, stále budeme muset odmítnout, protože my pracujeme na pokřesťanštění společnosti, zatímco vy pracujete na jejím odkřesťanštění. Spolupráce mezi námi je nemožná.“

Kyrie eleison.

Docela mně zaujalo, že biskup Willamson v tomto svém komentáři třikrát užívá výrazu
Archbishop Lefebvre's SSPX

Jako by to napovídalo, že existuje ještě nějaké jiné SSPX než arcibiskupa Lefebvrea, nebo si to špatně vykládám?

Asi cítí něco ve vzduchu, nebo ví víc, než může sdělit.

Vkládám jistou naději v to, že souběžně s jednáním mezi Římem a FSSPX proběhne Assisi III. Snad to pomůže představeným Brarstva v jejich prozření. Možná, že nakonec to Assisi III. paradoxně zachrání katolickou víru.

Já myslím, že Msgr. Fellay vidí situaci v Římě dost reálně (alespoň to tak vypadá podle příspěvku http://translate.google.com/translate?hl=en&sl=fr&tl=en&u=http%3A%2F%2Fwww.laportelatine.org%2Farchives%2Fentret%2F2011%2Ffellay_UDT110814%2FFellay110815_udt.php ), nebál bych se, že se naivně nechá nachytat.
Od P. Aulagniera a Msgr. Williamsona se liší (jak v příspěvku přímo uvádí) v tom, že oni říkají, že FSSPX dostane nabídku na regularizaci a že ji odmítne, zatímco Msgr. Fellay říká, že prostě vůbec neví co a jak bude, nedokáže teď nic předvídat, Řím je plný kontradikcí a je daleko od svého poslání být "majákem pravdy".
Myslím si, že když je jasné nám, že čas ještě nenazrál a v Římě je vše při starém, že to Msgr. Fellayovi je jasné o to víc. Ukazoval mnoho příkladů, že Římané vůbec nechápou, oč FSSPX jde. Ani kard. Hoyos, který FSSPX fandí, tím méně kard. Levada, Msgr. Pozzo a podobní. Všichni si (asi po vzoru Benedikta) myslí, že koncil nebyl špatný, jen byl špatně interpretován a realizován. "Kdo tedy nese odpovědnost za interpretaci koncilu v posledních 40 letech?" ptá se Msgr. Fellay? "To autority v Římě po 40 let spaly? Nebo kdo to měl udělat?"

Na závěr připomíná, že je třeba spoléhat se na Matku Boží a na růžencové křížové tažení. Obě nedávná "vítězství" (Summorum pontificum a zrušení "exkomunikací"), které Bratrstvo vybojovalo v modernistickém Římě, následovala po tomto růžencovém tažení. (Uvozovky u slova "vítězství" jsou myslím na místě, protože exkomunikace nebyly a Mše sv. nebyla nikdy zakázána, takže pro FSSPX se nic nezměnilo, přesto jde ale o pozitivní věci, které katolické tradici pomohly).

Tož oremus!

Michal Kretschmer napsal:

Docela mně zaujalo, že biskup Willamson v tomto svém komentáři třikrát užívá výrazu
Archbishop Lefebvre's SSPX

Jako by to napovídalo, že existuje ještě nějaké jiné SSPX než arcibiskupa Lefebvrea, nebo si to špatně vykládám?

Tento obrat používal i v minulosti. Nemyslím si, že by jím chtěl naznačit něco ve výše uvedeném smyslu.

Žeby příprava na další exko, nebo sebereflexe?

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15122

.....
A co když mě bratr neposlouchá? Ježíš v dnešním evangeliu ukazuje jednotlivé stupně: nejprve se za ním máme vrátit a promluvit s ním za přítomnosti dalších dvou či tří lidí, pomoci mu, aby si lépe uvědomil, co učinil. Pokud navzdoru tomu bude dále odmítat napomenutí, je na místě říci to ve shromáždění a nebude-li poslouchat ani společenství, má se mu dát pocítit odloučení, které on sám způsobil, když se vzdálil společenství Církve. To všechno ukazuje na existenci vzájemné zodpovědnosti na společné cestě křesťanského života. Každý, s vědomím vlastních limitů a nedostatků, je povolán přijímat bratrské napomenutí a pomáhat ostatním v této zvláštní službě.
.....