Lze zdarma číst K. Tangariová: P. PIO, JAK JSEM HO ZNALA

Lze zdarma číst K. Tangariová: P. PIO, JAK JSEM HO ZNALA, r.1964.
Mohu Vám ji poslat e-mailem. Dostal jsem ji na CD s dovolením šířit ji.
Napište si o ni na: libor.halik@centrum.cz

Opustil jsem svou rodinu, - manželku, dceru i syna – a žil jsem v cizoložství.
V jídelně hotelu „ Santa Maria delle Grazie“ v San Giovanni Rotondo jsem zpozorovala u stolu proti sobě jednoho pána v černém obleku a s černou kravatou. Výraz jeho obličeje zářil jakoby prodchnut velkou vnitřní radostí. Zdálo se mi, že je to pozoruhodný protiklad jeho smutečního šatu. Přihodilo se, že jsme se setkali v témž kupé na zpáteční cestě vlakem. A jako kdykoliv jindy tehdy se někteří cestující nás nastupujících ve Loggii tázali, přicházíme-li od Otce Pia. Na naše přitakání nás prosili, abychom jim vyprávěli o Otci Piovi.
Zdálo se, že pán ve smutku nečeká na nic jiného dychtivěji než na to, aby mohl vyprávět o svém zážitku u Otce Pia. Začal :
„Před několika dny mi zabili mého jediného sedmnáctiletého syna. Těžkou ranou jsem byl zasažen natolik, že jsem nedoufal v uniknutí ze svého zoufalství. Nebylo pro mne útěchy. Kdysi mi jistý přítel vyprávěl o nějakém Otci Piovi, …,o tom jsem však tehdy nechtěl nic slyšet. Opustil jsem svou rodinu, - manželku, dceru i syna – a žil jsem v cizoložství. Nic mi nebylo posvátné. Až přišlo tohle neštěstí. Uprostřed zoufalství jsem našel náhle jako záchranu vzpomínku na rozhovor o Otci Piovi. Cítil jsem, že u Otce Pia najdu útěchu. Jedině u něho. Sám nevím, jak mne to napadlo. Vzal jsem svou aktovku, pospíšil z kanceláře na nádraží a použil jsem prvního vlaku, který jel z Milána na jih. Když jsem včera klečel před Otcem Piem, řekl jsem: „ Otče Pio, zabili mi jediného syna !“ Jen tohle jsem mu chtěl říci, abych od něj slyšel slova útěchy. Nemyslel jsem na zpověď, nemyslel jsem vůbec na nic. Ale Otec Pio měl pro mne jen krátkou otázku: “A tohle ti ještě nestačilo?“
Náhle se mi vrátilo vědomí. Najednou ležel celý můj život přede mnou. “Ano, stačilo mi to, Otče Pio.“ „Nač ještě čekáš?“ Pak jsem vykonal zpověď.
Vzdor mému smutku jsem od včerejšího dne nejšťastnějším člověkem. Doufal jsem v naději, Otec Pio mi však dal mnohem víc jak naději – on mě úplně proměnil! Teď jedu zpět ke své manželce, jedu domů s lehkým srdcem…“
Kateřina Tangariová: P. PIO, JAK JSEM HO ZNALA; r.1964, kapitola Pán ve smutku.

Ono účinné: Snášej všechno v pokoji…
Pokaždé, když jsem přišla do jednoho poutního kostela blízko Neapole, potkala jsem františkánského pátera, s nímž jsem mívala kratší nebo delší rozmluvy. Námět byl povětšinou týž : Otec Pio. Od prvního okamžiku mi vykládal, že je jedním z největších odpůrců Otce Pia. „My, františkáni“, řekl mi při našem prvním setkání, „nemůžeme ho vůbec snést. Já mám však vůči němu docela zvláštní odpor.“
Ptala jsem se po důvodech tohoto jeho postoje.
„ Protože mate lidi. Zde ke mně přijdou lidé hloupí jako pařez a vypravují něco o stálém spojení jejich anděla strážného se strážným andělem Otce Pia. Když něco potřebují, pošlou prostě svého anděla strážce, jako by to byl prostě sluha, k Otci Piovi a říkají, že jim dosud nic tolik nepomohlo. Samé takové žvásty mi vypravují. Jiní ho zase vzývají ve dne v noci, jako by to byl světec, no je to příšerné ! A jak se vrhnou na každého, když se člověk jen opováží říci na něho špatné slovo!“
„ Otče, jsou to právě lidé hloupí jako pařez, jak jste to sám řekl, kteří tomu lépe nerozumějí. Uctívají Otce Pia, protože i tak hloupí lidé nějak tuší, že v Otci Piovi je velikost, kterou jinde nenalézají.
Otec Pio není vinen tím, že jejich úcta nemá správnou míru a že je plná výstřelků, to je nutno přičíst na vrub jejich nízké inteligenci. Jejich láska k Otci Piovi je však pravá a ta láska jim přináší přece mnoho dobrého. Od kdy milují Otce Pia, nezameškají žádnou bohoslužbu, chodí ke svátostem a modlí se pilněji než dříve. My vidíme jen tisíce chyb, Bůh vidí jistě především jiskérku horoucí lásky, která se v nich vznítila, která je dojímá a rozněcuje v nich nadšení a která je ovšem také k němu přivádí. „
Jindy jsme vedli následující rozmluvu : „ Co byste učinila, kdybych vám při zpovědi zakázal jezdit do San Giovanni Rotondo ?“ – „ Poslechla bych.“ Cože ? Pak jste vy první, kdo mi to říká ! Stovkám těchhle „ duchovních dětí „ Otce Pia jsem položil tutéž otázku a všichni rozhořčeně povídali, že nic a nikdo je nemůže zadržet, aby nejeli k Otci Piovi. Vidíte ! Vzpoura ! Neposlušnost ! A to jsou ty duchovní děti…Nu, dnes už musíme říci, že dosáhl docela dobrých výsledků !“
„ Otče, je to velká nevědomost těch lidí. Otec Pio je pro ně vším; chytají se ho jako záchranné kotvy a o nic jiného se nestarají. Otec Pio nemá čas vést s nimi dlouhé hovory a poučovat je. Tak setrvávají ve své nevědomosti a, žel, také v jistém druhu pýchy, cítí se být chráněni Otcem Piem a jen na něm chtějí záviset. Ničemu se o něm neučili a přece jsou přesvědčeni, že Otec Pio je pobere k svému cíli. Věší se na jeho kutnu jako uličníci na pouliční dráhu v naději, že dojedou načerno právě tak k svému cíli jako ti nejlepší pasažéři. A konečně, je přece lépe, že se věší Otci Piovi na kutnu než na nějakou korouhev záhuby. „ Výsledek této rozmluvy byl ten, že mne Otec Gerardo zařadil do „ fanatické družiny „ Otce Pia a do té doby používal každé příležitosti, aby mi ukázal svou nelibost. Kdykoliv jsme se potkali, neopomenul mne zahanbit. Dělal to rád zejména před lidmi. Byl-li ve společnosti kněží, ukázal na mne a řekl :“ To je také jedna z družiny Otce Pia.“ Nebo : „ To je ta paní, co se zbláznila do Otce Pia“ anebo : „ Hleďte, neapolská filiálka Otce Pia !“
Poprvé jsem byla bezděky velmi dotčena výroky Otce Gerarda. Protože jsem se však již naučila od Otce Pia zásadě „ Snášej všechno v pokoji „, umínila jsem si, že to budu provádět v tomhle případě. Otec Gerardo si už nepřál diskuzí. Kdykoliv mne viděl, přšel ke mně, zahanbil mě a šel dál. A já jsem šla do kostela k milostnému oltáři, tam jsem poklekla, děkovala jsem a měla jsem v srdci velký mír. Často jsem se tomu divila a myslela jsem, že Otec Pio je skutečně velký duchovní vůdce, když dokázal změnit tolika málo slovy naše tak snadno odporující srdce a naše tak snadno nedůtklivé „ já „do té míry, že snášíme všechno v pokoji a nadto s radostí a vděčností.
Tak uplynuly dva roky, když mi jednoho dne šel páter Gerardo radostně vstříc a řekl : „ Paní, čekal jsem na Vás, dnes jsem Vás čekal, zítra totiž jedu k Otci Piovi. Táhne mne to k němu, musím mnoho napravit, doufám, že se u něj budu moci vyzpovídat. Mnohokrát jsem Vás urážel, není-liž pravda ? Nemějte mi to za zlé…““ Ani v nejmenším, Otče !“
„ Chtěla byste mi vyprávět něco o Otci Piovi ?“ – „ Ráda, Otče !“
A já jsem mu vypravovala o té zpovědi, při níž mne Otec Pio učil tomu účinnému „ Snášej vše v pokoji“.
Kateřina Tangariová: P. PIO, JAK JSEM HO ZNALA; r.1964, kapitola Odpůrci

Děkuji za knížku

JL napsal:

No ale abych byl upřímný, připadá mi to takové moc charoušské, aspoň Kathryn_Kuhlmanova_Buh_to_muze_ucinit_znovu.pdf

Ve srovnání s knihou o P. Piovi http://uloz.to/596437/john-a-schug-otec-pio-kapucin-padre-pio-prn.pdf kterou jsem si vytisknul, je to teda dost velká bída.

Neměl byste někdo knihu o Padre Piovi od Madame Tangari? Myslím, že to kdysi nabízel o. Libor Halík, ale nějak se to ke mně nedostalo.

Paulus Minutus napsal:

JL napsal:

No ale abych byl upřímný, připadá mi to takové moc charoušské, aspoň Kathryn_Kuhlmanova_Buh_to_muze_ucinit_znovu.pdf

Ve srovnání s knihou o P. Piovi http://uloz.to/596437/john-a-schug-otec-pio-kapucin-padre-pio-prn.pdf kterou jsem si vytisknul, je to teda dost velká bída.

Neměl byste někdo knihu o Padre Piovi od Madame Tangari? Myslím, že to kdysi nabízel o. Libor Halík, ale nějak se to ke mně nedostalo.

Mám. Mohu poslat.
Kdo by měl zájem, nechť se zde poznamená.
Zašlu na mail uvedený v profilu.

Já se hlásím!!

Mě taky, prosím...

Yes

Prosil bych taky.

Dobre to chápem - je to kniha v elektronickej podobe?
Ak hej - tak si tiež prosím.

Ďakujem za expres službu.

Všechno vidím

Hele, chlapi, mohl by mi někdo z vás poslat tu knihu Mme. Tangari? např. na katolikrevue@seznam.cz

Hele, chlapi, mohl by mi někdo z vás poslat tu knihu Mme. Tangari? např. na katolikrevue@seznam.cz

Prosim o zaslani knihy na stoofi@centrum.cz

Děkuji.

Také prosím o zaslání na m.kretschmer@volny.cz.

Předem děkuji.

tiez sa hlasim o knihu

Zde: http://www.nanos.wz.cz/pio.doc

ďakujem

Tangariová: P. Pio, jak jsem ho znala
Stáhnějte si po přihlášení na: http://cs.gloria.tv/?media=144331
Stáhněte si bez přihlášení na: http://cs.gloria.tv/?media=144331&download