Arcibiskup Fulton Sheen

Když mu bylo osm let, ministroval při mši svaté biskupovi Mons. Johnu Spaldingovi. Vypadla mu z ruky konvička s vínem a rozbila se o podlahu katedrály. Čekal, že dostane v sakristii pořádně vynadáno. Ale biskup místo řečí o konvičce a nešikovnosti položil chlapci otázku: „Chlapče, víš, na jakou školu půjdeš, až budeš velký?“ Hoch jmenoval jednu katolickou školu ve městě. Ale biskup zdůraznil: „Říkal jsem to, že budeš velký!“ A dodal: „Řekni mamince, že jednoho dne budeš studovat v Lovani a pak se staneš biskupem jako já.“ Chlapec to doma vyprávěl mamince, ale záhy na tato slova zapomněl.
První část proroctví

Jmenoval se Fulton Sheen a narodil se v El Passu ve státě Illinois (USA) 8. května 1895 v rodině irského původu. Po několika letech se jeho rodiče přestěhovali do Peorie, centra diecéze, aby jejich děti mohly navštěvovat vyšší katolické školy. Po skončení základní školní docházky začal zde Fulton studium literatury a filozofie. Ježíš se stal středem jeho života již v mládí a přitahoval ho k sobě stále více.

Když Fulton poznal zcela jasně své kněžské povolání, odešel do semináře, aby se stal druhým Kristem. V katedrále v Peorii přijal jako 24letý 20. září 1919 kněžské svěcení. Biskup ho poslal na katolickou univerzitu do Washingtonu, ale Fulton toužil prohloubit své znalosti filozoficko-teologického myšlení sv. Tomáše Akvinského: toužil po filozofii bytí, filosofia perennis, aby mohl ve světle rozumu a víry bojovat proti bludům, které popíraly Boha a Pravdu, a aby se mohl stát skutečným apoštolem Pravdy.

Biskup ho tedy poslal do Evropy na univerzitu do Lovaně. Tam získal doktorát filozofie, v Římě doktorát teologie. Nyní se stal skutečným učitelem Pravdy, katolické víry v myšlení, v zářivém světle učitele Tomáše.

Když se vrátil do Států, stal se kaplanem v jednom kostele na periferii. Začal svou pastoraci postními kázáními. První večery bylo posluchačů málo, ale s postupem dní přibývalo rychle těch, kteří chtěli slyšet mladého kazatele. Následovaly obdivuhodné Velikonoce s mnoha konverzemi, mnoha návraty ke svátostem. Don Fulton kázal právě proto, aby přivedl duše ke Kristu a do nebe, a aby jeho kázání bylo účinné, trávil velmi mnoho času před Svátostným Spasitelem ve svatostánku.

Sloužil mši svatou každý den se stále větším zápalem a žádal od Ježíše, aby pro něho mohl získat co nejvíce duší. Rok nato se dověděl, že by ho chtěli mít na katolické univerzitě jako docenta filozofie. Působil zde 25 let obdivuhodným způsobem a žáci byli doslova nadšeni nejen svým učitelem, ale Pravdou, kterou jim přinášel, aby ji odhalovali a zmocňovali se jí jako svatý Augustin, lovec Pravdy.

První část proroctví biskupa Mons. Spaldinga se tedy vyplnila. Don Fulton si na to nyní vzpomněl a katedra mu proto nestačila. Chtěl dovést co nejvíce svých bratří ke Kristu, který byl jedinou láskou jeho života.
Kristus v televizi

Začal pořádat konference ve vlasti i v cizině. Jeho přednášky byly vyhledávané: zapaloval a získával. V roce 1930 byl pozván do NBC (rozhlasová stanice USA), aby zde každou neděli večer vedl program Katolická hodina. Jeho hlas se stal známý v celých Spojených státech. Byl zaplaven tisíci dopisy. Psaly mu osoby, které mu otevíraly svou duši, které hledaly Boha. Odpovídal všem. A modlil se za ně. Bylo patrné nové jaro obrácení k Ježíši a ke katolické církvi. I papež Pius XI. o něm věděl. V roce 1935, aby mu projevil svou vděčnost, jmenoval ho prelátem s titulem monsignore. V roce 1950 na počátku televizního vysílání, byl povolán opět NBC, aby začal televizní souboje. Zahájil programem: „Stojí zato žít“, který reagoval na naléhavou potřebu dát smysl lidskému životu. Konstatoval, že každý člověk, ponechaný sám sobě, může říct jen toto: Magna questio factum sum mihi – stal jsem se sobě velkým, neřešitelným problémem.

Na tento problém nabízel Mons. Sheen odpověď: Ježíš Kristus je jediné řešení všech problémů, Ježíš Kristus ukřižovaný a zmrtvýchvstalý (Tertulián). Každý týden ho sledovalo 30 milionů diváků. Jeho řeč byla jasná, srozumitelná pro všechny, velice vážná, i když často humorná a byla přijímána s radostí, i když zdůrazňovala tu nejtěžší odpovědnost za život.

Ještě v roce 1950 byl jmenován národním ředitelem Společnosti pro šíření víry. Zahájil dlouhou sérii cest po Asii, Africe a Oceánii, protože se zajímal o evangelizaci národů. Byla to úžasná příležitost vyzařovat Ježíše, jeho evangelium, umožnit každé duši, každému národu pochopení jeho pravé velikosti.
Druhá část proroctví

1. června 1951 z vůle Pia XII. byl Mons. Fulton Sheen vysvěcen na biskupa. Tak se naplnilo druhé proroctví Mons. Spaldinga před padesáti lety. Ve své autobiografii Sheen napsal: „Instalace biskupa může být důvodem k euforii, ale úcta, kterou ti prokazuje lid, nemusí vždy odpovídat té úctě, jaké se těšíš u Pána.“ Proto má jeho vlastní životopis titul: „Poklad v hliněné nádobě“, aby dal výraz kontrastu mezi důstojností kněžství a křehkostí toho, komu je svěřeno. Nicméně kněz, a tím spíše biskup, je povolán, aby jednal in persona Christi, aby byl opravdovým Kristem uprostřed světa pro Boží slávu a pro spásu duší.

Byl jmenován pomocným biskupem New Yorku, ale přitom dále promlouvá v televizi, píše knihy, jednu krásnější než druhou, které mají velký úspěch a přinášejí obdivuhodnou úrodu dobra. Jmenujme alespoň některé z nich: Pokoj v duši, Štěstí srdce, První láska světa. Ta poslední je o Panně Marii a snoubí se v ní věda s poezií, vždy ve stylu jasného světla.

Překrásná je jeho Filozofie náboženství, ve které ukazuje, jak za dnešních dnů dospěla filozofie k té nejnižší úrovni iracionalismu a dívá se s pohrdáním na Boha a na věčné Pravdy. A pak autor ukazuje cestu zdravého rozumu osvíceného vírou, která hledá a osvojuje si Boha v Kristu, jediné Cestě, jediné Pravdě a jediném Životu. Je to filozofie sv. Tomáše, která nás vede k pochopení člověka, světa a Boha. Je to opravdová apologetika vedoucí k věčné Pravdě.

Mons. Fulton Sheen byl v roce 1956 jmenován biskupem v Rochesteru a zakusil na vlastní kůži rozklad, jaký se rozšířil v církvi po Koncilu. Horečka angažovanosti ve světě se zmocnila kněží i sester, oslabila značně modlitbu a vztah k Bohu. Katechismus a svátosti se staly druhořadou věcí, ne-li přímo neužitečnou, na prvním místě stály „naléhavosti“ doby. Je to proradný vítr, který zavanul a otřásá vším. Pavel VI. to nazývá „sebedestrukce církve“.

Biskup, brilantní účastník televizních soubojů, pozvedá svůj hlas, aby připomněl kněžím a seminaristům: „Především kněz je povolán, aby byl spoluobětí a spoluvykupitelem s Ježíšem obětovaným na kříži a na oltáři. Nestačí uspokojovat materiální potřeby bratří, je třeba hlásat Krista, dát ho poznat a milovat. Obracet duše ke Kristu je plodem svatosti a jednoty s Bohem.“

„Hledej Církev nejvíce
nenáviděnou“

Když se v roce 1969 ve věku 75 let stane emeritním biskupem, pokračuje v konání konferencí a píše články a knihy. Je jich více než šedesát, nejslavnější je Život Kristův. Jeho televizní vystoupení jsou vydána v několika svazcích a rozšířená po celém světě. Jen Bůh ví, kolik lidí obrátil: jde o katolíky, kteří žili dlouhá léta bez svátostí, o nekatolíky, kteří díky němu našli cestu do pravé církve Kristovy, o hříšníky s nejtěžšími vinami.

Dne 20. září 1979 slaví Mons. Sheen mši svatou k 60. výročí svého kněžství a připomíná v homilii: „Nejsem z těch, kteří nemilují život, ale nyní chci vidět Pána. Strávil jsem tolik hodin před ním v Nejsvětější Svátosti, mluvil jsem s ním v modlitbě a o něm se všemi, kdo chtěli naslouchat. Nyní ho chci vidět tváří v tvář.“

Dva měsíce nato se jeho přání splní: 9. prosince 1979 odchází, aby viděl Boha tváří v tvář. V radosti. Ještě dnes je uchvacující, když nám radí, co máme dělat v šířícím se zmatku naší doby: „Kdybych nebyl katolíkem a chtěl bych zjistit, která církev je dnes pravá, šel bych hledat tu jedinou církev, která se neshoduje se světem. Šel bych hledat církev, která je nejvíce nenáviděná na světě... Hledej církev, kterou lidé tohoto světa chtějí zničit ve jménu Boha, tak jako ukřižovali Ježíše. Hledej církev, kterou svět odmítá, tak jako lidé odmítli přijmout Krista.“

Pokud jde o něho, měl před sebou jasný úkol, který je i naším úkolem: Vyšel jsem z domu, abych se nasytil sluncem. Našel jsem Člověka, Ježíše, který se utápěl v bolesti ukřižování. Zastavil jsem se a řekl jsem mu: „Dovol,abych tě sňal z kříže.“ On mi odpověděl: „Nechej mě tu, dokud zbude ještě třeba jen jeden bratr, kterého mám spasit.“ Řekl jsem mu: „Co chceš, abych udělat pro tebe?“ Odpověděl mi: „Choď po světě a říkej každému, koho potkáš, že je tu jeden Člověk přibitý na kříž.“