Vyznání víry

Tridentské vyznání víry

(Bylo předepsáno bullou “Iniunctum nobis” římského papeže Pia IV. ze dne 13.11. 1564. Dodatek o koncilu vatikánském byl vložen mocí dekretu koncilní kongregace ze dne 20.1. 1877. I

Já, N.N., pevně věřím a vyznávám vcelku i jednotlivě všechno, co je obsaženo ve vyznání víry, jež svatá Církev římská užívá, totiž:

Věřím v jednoho Boha,

Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země,

všeho viditelného i neviditelného.

I v jednoho Pána Ježíše Krista,

Syna Božího jednorozeného

a z Otce narozeného přede všemi věky:

Boha z Boha, Světlo ze Světla, Boha pravého z Boha pravého,

zplozeného, nestvořeného, jedné podstaty s Otcem,

skrze něhož všechno je stvořeno.

On pro nás lidi a pro naši spásu

sestoupil s nebe

a skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny

a stal se člověkem.

Byl za nás ukřižován za dnů Poncia Piláta,

trpěl a byl pohřben.

A třetího dne vstal z mrtvých podle Písma.

A vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce.

A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé

a jeho království bude bez konce.

I v Ducha svatého, Pána a Dárce života,

jenž z Otce i Syna vychází,

s Otce i Synem je zároveň uctíván a oslavován

a mluvil ústy proroků.

I v jednu svatou, všeobecnou a apoštolskou Církev.

Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů.

A očekávám vzkříšení mrtvých

a život budoucího věku. Amen.

Apoštolské i církevní podání, jakož i veškeré zvyklosti a ustanovení této Církve naprosto uznávám a ze srdce přijímám. Právě tak uznávám Písmo svaté podle smyslu, jejž zachovávala a zachovává svatá Matka Církev, jíž jediné přísluší o pravém smyslu a výkladu svatých Písem rozhodovat, a nikdy je nepřijmu a nebudu vykládat jinak než podle jednomyslného souhlasu Otců.

Také vyznávám, že je v pravdě a vlastním smyslu sedm svátostí Nového zákona, ustanovených od našeho Pána Ježíše Krista a potřebných ke spáse lidského rodu, třebaže nejsou všechny potřebné každému bez rozdílu, totiž: křest, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, kněžství a manželství; že udělují Boží milost a tři z nich, totiž křest, biřmování a kněžství nemohou být bez svatokrádeže přijaty více než jedenkrát. Uznávám a připouštím i Církví uznané a schválené obřady při slavném udělování všech výše jmenovaných svátostí.

Přijímám a uznávám vcelku i jednotlivě všechno, co bylo na svatém koncilu tridentském vymezeno a prohlášeno o hříchu prvotním a ospravedlnění.

Rovněž vyznávám, že ve mši svaté je Bohu přinášena pravá a vlastní smírná oběť za živé i zemřelé, že v nejsvětější Svátosti oltářní je pravým, skutečným a podstatným způsobem přítomno tělo a krev s duší i božstvím našeho Pána Ježíše Krista a že v této svátosti se děje to, co svatá Církev katolická nazývá přepodstatněním, totiž proměna celé podstaty chleba v tělo Kristovo a celé podstaty vína v krev Kristovu. Vyznávám, že pod kteroukoli z obou způsob chleba a vína je přítomen Kristus celý a nerozdělený a přijímá se pravá svátost.

Pevně věřím, že je očistec a že duším v očistci je možné pomáhat přímluvnými modlitbami věřících; právě tak věřím, že svaté, kteří spolu s Kristem kralují, máme uctívat a vzývat, aby se za nás modlili k Bohu, a že i jejich ostatky mají být uctívány. Pevně vyznávám, že je dovoleno mít a uchovávat obrazy Kristovy, jakož i Bohorodičky vždy Panny a ostatních svatých, a že těmto obrazům má být prokazována náležitá čest a úcta; právě tak vyznávám, že Kristus zůstavil své Církvi pravomoc udělovat odpustky a že užívání těchto odpustků je křesťanskému lidu nejvýš prospěšné.

Svatou, katolickou a apoštolskou Církev římskou uznávám za Matku a Učitelku všech místních církví a biskupu římskému jakožto nástupci svatého Petra, knížete apoštolů, i jakožto náměstku Ježíše Krista slibuji a přísahám pravou poslušnost.

Právě tak uznávám a vyznávám bez jakékoli pochybnosti všechno ostatní, co bylo stanoveno, vymezeno a prohlášeno posvátnými kánony a ekumenickými koncily, zvláště pak svatým koncilem tridentským v letech 1545-1563 a svatým koncilem vatikánským v letech 1869-1870, především co se týče prvenství a neomylného učitelského úřadu biskupa římského; a všechno, co se tomu staví na odpor, jakož i všechna bludná učení, od Církve svaté odsouzená, zavržená a vyobcováním zatížená, rovněž odsuzuji, zavrhuji a vyobcováním zatěžuji.

Já, N.N., připovídám, slibuji a přísahám, že tuto pravou katolickou víru, bez níž nikdo nemůže být spasen a kterou nyní dobrovolně vyznávám a vpravdě přijímám, s pomocí Boží budu zachovávat a vyznávat s naprostou vytrvalostí až do posledního dechu svého života v úplnosti a neporušenosti a že podle své možnosti se budu starat o to, aby byla přijata, vyučována a hlásána také od těch, kdo mi budou svěřeni podle mého postavení: tak mi pomáhej Bůh a tato svatá evangelia Boží. Amen.

Jeho svatost Pavel VI., složil dne 30. 6. 1968 Slavnostní vyznání víry. Sˇlo o akt Náměstka Kristova. Je to velice důležitý text. Existuje v češtině v elektronické podobě?

Díky Vám.
Josef

Tak to netuším. Jediné, co vím je, že Pavel VI. mimo to, že se zpronevěřil své korunovační přísaze, odstartoval destrukci Církve a zavedl paskvil zvaný Novus ordo misae. To mi bohatě stačí.

Ale to jeho vyznání je v pořádku a kupodivu není infikováno. On ho možná napsal jako pokus napravit tu úděsnou spoušť po koncilu.

Pavel VI. měl přezdívku "Hamlet ve Vatikánu", která vystihovala jeho nerozhodnost, chvíli se projevoval jako katolík, chvíli jako liberál a modernista.

Iacobus napsal:

Tak to netuším. Jediné, co vím je, že Pavel VI. mimo to, že se zpronevěřil své korunovační přísaze, odstartoval destrukci Církve a zavedl paskvil zvaný Novus ordo misae. To mi bohatě stačí.

Tak to potom ano. V každém případě platí, že korunovační přísahu nedodržel a NOM taky zavedl.
Hamlet ve Vatikánu, to je dobré

Ve tomto fóru diskutuje mnoho věřících, inspirujících se spiritualitou FSSPX.

Proto nechme mluvit msgre. Marcela Lefebvra

"Rozumím zneklidněnému čtenáři, že svým výkladem pouze zvětšuji jeho bezradnost. A přesto zasvitlo v této vzpouře světlo, stavící se proti úsilím světa, který chce připravit konec Nevěstě Kristově: Svatý Otec pronesl 30. června 1968 své vyznání víry. To byl akt, který z dogmatického hlediska byl důležitější než celý koncil. Toto utvrzení víry sepsané v Crédu bylo předneseno Nástupcem Petrovým neobyčejně slavnostním způsobem. Když papež povstal, aby ho pronesl, povstali také kardinálové a všichni kolem přítomní a chtěli dělat totéž, co dělal on, ale nechal všechny znovu posadit. Chtěl sám, jako Náměstek Kristův, vyhlásit své Crédo a udělal to slavnostními slovy ve Jménu Nejsvětější Trojice, před svatými anděly, před celou Církví. Tedy provedl akt, který zachránil víru Církve. Pocítili jsme tuto útěchu a důvěru, že Duch svatý nás nenechal na holičkách. Můžeme řící, že archa víry...nalezla nový opěrný bod ve vyznání víry Pavla VI." (tolik Msgre Lefebvre)

Z Knihy "Lettre ouverte aux catholiques perplexes", ed. Albin Michel 1985. Samizdat v češtině, str. 120.

Na to už tu Ondřej reagoval. Nejspíše mu došlo, co způsobil a snažil se to ještě zachránit. Jestli se podařilo, nebo ne, mi nepřísluší soudit.
Je ale fakt, že přísahu nedodržel, protože se v ní mimo jiné praví, že nesáhne na mši svatou. Což bohužel udělal

To je jistě pravda, nicméně, zřejmě podobně jako Josef si myslím, že vlastní text vyznání není bez významu a může být více než inspirativní - ostatně Msgre. Lefebvre by se jistě takto nadšeně nezmiňoval o nějakém čistě formálním vystoupení. Přinejmenším to byl akt (právě tohoto) náměstka Kristova, který by si snad nedovolili dnes zpochybňovat ani největší modernisté. I když...V každém případě bych si jej moc rád alespoň přečetl.

Česky to nikde nemohu najít...



Francouzsky: http://www.salve-regina.com/Magistere/Credo_Paul_VI.htm



Anglicky: http://www.newadvent.org/library/docs_pa06cr.htm



Německy: http://www.teologia.pl/gr/cr-p6gr.htm



Italsky: http://www.teologia.pl/it/cr-p6it.htm



Španělsky: http://www.teologia.pl/es/cr-p6es.htm

Rozhodně díky. Tato nabídka je dostatečná. Omlouvám se za svou dovzdělanost.

František Matěj napsal:

To je jistě pravda, nicméně, zřejmě podobně jako Josef si myslím, že vlastní text vyznání není bez významu a může být více než inspirativní - ostatně Msgre. Lefebvre by se jistě takto nadšeně nezmiňoval o nějakém čistě formálním vystoupení. Přinejmenším to byl akt (právě tohoto) náměstka Kristova, který by si snad nedovolili dnes zpochybňovat ani největší modernisté. I když...V každém případě bych si jej moc rád alespoň přečetl.

Ale jistě, jistě, to Credo je přece OK, to je beze sporu