Námět na rozjímání o mši svaté

Pater Pio slouží mši svatou









Denně slouží otec mši svatou v 5 hodin ráno; lidé však čekají před kostelem už od jedné, modlí se a zpívají, dokud se neotevře; často jsem to zažil. Každý si rád přivstane, jen, aby se dostal blízko k oltáři Otce Pia. I ten vstává časně; na mši svatou se totiž připravuje celé tři hodiny. Ve tři čtvrtě na pět se vratkým krokem dostaví do sakristie. V tu dobu tajemně prožívá Kristovu smrtelnou úzkost na Olivetské hoře. V sakristii ho čekají mužové všech vrstev a tlumočí mu své problémy. Pater Pio klesá na klekátko a modlí se. Po několika okamžicích, posilněn, se obléká do mešních rouch. Z očí mu kanou slzy, nepovažuje se za hodna sloužit mši svatou. Je to otřesné vidět tohoto 78-letého svatého muže plakat. Přesně o páté odchází k oltáři, je patrné, jak mu každý krok působí bolest.

S velkou úctou se modlí stupňovité motlitby. Občas si sáhne na čelo, jakoby si chtěl nadlehčit trnovou korunu. Chystá se políbit oltář, ale prudké bolesti mu v tom brání. Upadá do extáze. Trpí a usmiřuje Boha za hříchy svých svěřenců. V extázi bývá i při Gloria a Krédu; v jeho výrazu se odráží vše, co se právě modlí – ponejvíce tedy velké utrpení, řidčeji radost. Bývá slyšet, jak vzdychá a pláče, Evangelium čte s velikou láskou a zbožností. Když zvedá patenu a kalich, rozmlouvá polohlasně s někým neviditelným; jako by na pateně zvedal všechny svoje svěřené, záležitosti. Když se při Dominus vobiscum obrací k lidu, jsou jasně vidět jeho zkrvavené, probodené dlaně. Bolestí, působených dlouhým stáním, přibývá. Po Sanctus ho zachvacuje vysoká horečka, trpí palčivou, bodající bolestí, oči jsou zakalené a rysy připomínají tvář na kříži umírajícího Ježíše. Když pak pronáší nad chlebem a vínem slova vyřčená Kristem při poslední večeři – jezte z toho všichni, toto je mé tělo, pijte z toho všichni, toto je má krev – tu zachvívá jeho tělem smrtelná hrůza; z ran na rukou mu tryská čerstvá krev. Kristiovo umučení nejen vidí, nýbrž je na vlastním těle prožívá. Často se stane, že lidé vykřikují hrůzou z obavy, že pater Pio umírá. Je otřesné vidět jej při nekrvavé mešní oběti, jak ve své oddanosti k trpícímu Kristu cedí krev vlastní. Ze zástupu poutníků se leckdy ozve zvolání: „Věřím!“ – vždyť právě za obrácení lidí na víru podstupuje pater Pio Kristova muka. Svaté proměňování trvá asi pět minut, potom už bývá pater Pio klidnější, ale bolesti ho neopouštějí. Otčenáš se modlí zcela odevzdaně. Když před přijímáním těla a krve říká Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, váznou mu slova v hrdle a pláče. Požití svaté Hostie ho přivádí do radostné extáze; pije kalich Kristovy za nás vylité krve a prožívá radost z Boha v té nejvyšší míře. Tato odměna bohatě vyžaduje předchozí utrpení. Dlouho setrvává v tomto stavu a po závěrečných modlitbách jej dav mužů opět provází do sakristie. Odloží mešní oděv, navlékne vlněné rukavice a odchází do kláštera modlit se díkuvzdání. Účastníci jeho mše nacházejí mír a vnitřní vyrovnanost, uznávají své hříchy a s lítostí přiklekají ke zpovědnic.

(Poslední dobou často čtu tento text a přemýšlím. Konfrontování s realitou NOM kněží je až příliš bolestné.
Nacházím v něm obrovskou sílu a inspiraci.....těžko přesně popsat)

Nevěděl jse, zda to dát do odkazů, ale tématicky se to hodí sem.

Padre Pio (méně známé fotografie): http://www.franciscan-archive.org/padrepio/Adamic-Archive.html

Poslední Mše sv. Padre Pia: http://www.cattolicesimo.com/liturgia/MessaPadrePio/MessaPadrePio.ram

Supr, díky Martine Mám ho moc rád.

Ach jo, oni ho donutili sloužit u hoblponku:(

Iacobus napsal:

Ach jo, oni ho donutili sloužit u hoblponku:(

Tak y to je poslední Mše sv... pak zemřel.

Nádherné články otce Anselma Ettelta o Padre Piovi, asi to nejlepší, co jsem dosud o tomto světci četl. Žádná senzacechtivost, nýbrž zaměření na spiritualitu.:

http://www.piusx.org.pl/zawsze_wierni/artykul/601

http://www.piusx.org.pl/zawsze_wierni/artykul/620

Bohužel na netu jsou jenom dva ze série pěti textů. Škoda. Nicméně Zawsze Wierni 48, 49 a 50 si lze zakoupit...

Padre Pia mám ve velké oblibě.

Původně jsem to chtěl dát do Koutku pro zasmání, ale tématicky to asi více pásne sem.

Otec Bohuslav SDB chtěl patrně mladým zaktualizovat odkaz Padre Pia, a tak napsal:

"Chlapci a děvčata, kteří čtete tyto řádky: nám je třeba Krista a je nám třeba toho velkého dne v týdnu: naše kytary a zpěvy nechť bijí do klenby chrámů a nechť mu zpívají, ať splyne s námi! Ale to nestačí: splyňme se svými kytarami a zpěvy v jedinou živou kytaru bratří a sester s Kristem! Staneme se s ním při svatém přijímání jedinou kytarou, božskou, věčnou..."

Páter Pius, muž bolesti a lásky, MCM 1992