Co je to hereze?

Heretik? Nějaký odpadlík od nauky? Kde? Kdo? To mě zajímá..

Našel jsem co to je hereze: "Hereze se chápe jako odchylka od víry uvnitř církve".

kdo?
třeba ten co popírá tato slova: ...neboť když viditelná Církev viditelné hlavy zapotřebí má, v také míře Spasitel náš Petra za hlavu a pastýře veškerého pokolení věřících ustanovil....(sv. Ambrož, cit podle Katechismu sněmu Tridentského, část I, hlava X, otázka XI - co se má věřiti o římském papeži, viditelné hlavě Církve Kristovy)
porovnej:
http://pravoslavi.cz/katechismus/i.html#2.9.2.b) Pán Ježíš jest jedinou hlavou církve.|outline
344. Ustanovil Pán Ježíš některého apoštola představeným všech ostatních apoštolů?

Pán Ježíš neustanovil žádného apoštola představeným všech ostatních apoštolů, naopak napomenul je, aby žádný z nich nenazýval se mezi nimi mistrem čili představeným, poněvadž jeden jest Mistr jejich, to jest Kristus, oni pak mezi sebou jsou bratřími. (Mat. 23, 8-10.)

miroslav krbec: Jenže tady se právě dostáváme na tenký led definice slova "hereze" (tedy jak jsem psal - Hereze se chápe jako odchylka od víry uvnitř církve).
V praxi - lidé přiklonivší se od katolictví k ariánům bezesporu JE heretik. Otázkou pak pro mě jsou dva další jevy. Prvním jevem jsou např. první ariáni, kteří nebyli před ustanovujícím koncilem mimo církev (církev je dogmaticky nevylučovala) a po koncilu jen těžko mohli ze dne na den změnit svou víru (tady bych to nechal na Bohu, nedovolím si soudit, jakkoliv propagace "staré víry" a nezmínění "nové" je pro mě za hranicí). Druhým jevem pak jsou jejich potomci za několik generací, kteří, protože se ke katolické církvi nikdy nepřiklonili, tak se namají jak od ní odchýlit, tedy heretiky být nemohou.

Pokud se toto téma na +T+ již diskutovalo, prosím o odkaz na vlákno, abych si jej mohl přečíst..

Papo napsal:

miroslav krbec: Jenže tady se právě dostáváme na tenký led definice slova "hereze" (tedy jak jsem psal - Hereze se chápe jako odchylka od víry uvnitř církve).
V praxi - lidé přiklonivší se od katolictví k ariánům bezesporu JE heretik. Otázkou pak pro mě jsou dva další jevy. Prvním jevem jsou např. první ariáni, kteří nebyli před ustanovujícím koncilem mimo církev (církev je dogmaticky nevylučovala) a po koncilu jen těžko mohli ze dne na den změnit svou víru (tady bych to nechal na Bohu, nedovolím si soudit, jakkoliv propagace "staré víry" a nezmínění "nové" je pro mě za hranicí). Druhým jevem pak jsou jejich potomci za několik generací, kteří, protože se ke katolické církvi nikdy nepřiklonili, tak se namají jak od ní odchýlit, tedy heretiky být nemohou.

Pokud se toto téma na +T+ již diskutovalo, prosím o odkaz na vlákno, abych si jej mohl přečíst..

Podle platného CIC hereze není odchylka od nauky uvnitř Církve, protože taková odchylka zakládá samočinnou exkomunikaci. Nelze tedy být heretik a být v Církvi. Hereze je vědomá a dobrovolná odchylka, na níž provinilec zatvrzele trvá, od nauky, které je třeba věřit vírou božskou a katolickou. To předpokládá, že heretik v Církvi byl, víru božskou a katolickou měl, ale odchýlil se od ní. Takto definuje CIC herezi a míní tím to, čemu se říká hereze formální. Materiálním heretikem je ten, kdo se odchyluje od nauky, ale nedělá to vědomě, protože neví, co je obsahem božské a katolické víry. Materiální heretik může být uvnitř Církve jako nějaký katolík neznající nauku, nebo mimo Církev jako protestant. Pohané a ateisté nejsou heretiky, protože nemají nauku, od které by se mohli odchylovat.

Georgeus Ioannes Baptista napsal:

Papo napsal:

miroslav krbec: Jenže tady se právě dostáváme na tenký led definice slova "hereze" (tedy jak jsem psal - Hereze se chápe jako odchylka od víry uvnitř církve).
V praxi - lidé přiklonivší se od katolictví k ariánům bezesporu JE heretik. Otázkou pak pro mě jsou dva další jevy. Prvním jevem jsou např. první ariáni, kteří nebyli před ustanovujícím koncilem mimo církev (církev je dogmaticky nevylučovala) a po koncilu jen těžko mohli ze dne na den změnit svou víru (tady bych to nechal na Bohu, nedovolím si soudit, jakkoliv propagace "staré víry" a nezmínění "nové" je pro mě za hranicí). Druhým jevem pak jsou jejich potomci za několik generací, kteří, protože se ke katolické církvi nikdy nepřiklonili, tak se namají jak od ní odchýlit, tedy heretiky být nemohou.

Pokud se toto téma na +T+ již diskutovalo, prosím o odkaz na vlákno, abych si jej mohl přečíst..

Podle platného CIC hereze není odchylka od nauky uvnitř Církve, protože taková odchylka zakládá samočinnou exkomunikaci. Nelze tedy být heretik a být v Církvi. Hereze je vědomá a dobrovolná odchylka, na níž provinilec zatvrzele trvá, od nauky, které je třeba věřit vírou božskou a katolickou. To předpokládá, že heretik v Církvi byl, víru božskou a katolickou měl, ale odchýlil se od ní. Takto definuje CIC herezi a míní tím to, čemu se říká hereze formální. Materiálním heretikem je ten, kdo se odchyluje od nauky, ale nedělá to vědomě, protože neví, co je obsahem božské a katolické víry. Materiální heretik může být uvnitř Církve jako nějaký katolík neznající nauku, nebo mimo Církev jako protestant. Pohané a ateisté nejsou heretiky, protože nemají nauku, od které by se mohli odchylovat.

Reginald Dacík OP píše takto: "Řecké slovo heretik (od řeckého hairein = vybírat, brát) označuje člověka, který si vybírá z obsahu víry, co se mu líbí, a odmítá, co se mu nezamlouvá. Bludař je křesťan, který se hlásí k víře Kristově, ale dobrovolně a tvrdošíjně popírá některé články víry nebo jim dává nesprávný, církevnímu učení odporující výklad. Všechny tyto vlastnosti bludaře jsou nutné, máme-li mluvit o těžkém hříchu. Bludař je člověk, který křtem náleží Kristu. Jeho víra je však porušena, protože dobrovolně popírá některou z pravd, kterým učil Kristus a které jsou hlásány Církví. ... A toto popírání musí být tvrdošíjné, to jest vědomé a dobrovolné. Bludař ví, co je středem katolického učení, a přesto odmítá uznat některou pravdu víry nebo ji vykládá tak, že pozbývá pravého smyslu. Nelze proto nazvat skutečným bludařem člověka, který bez zlé vůle, nevědomky neuznává něco z katolického učení, nebo si některou pravdu víry špatně vykládá. ... Od bludařství se liší odpad neboli apostase. Je to úplné opuštění a popření křesťanské víry." (Mravouka díl II.: 1, II, 1.) Čili Luther byl jednoznačně bludař, kdežto mnoho dnešních lutheránů nemusí bludaři být. Něco jiného je také hřích bludařství a hřích nevěry. Bludařství předpokládá již nějaké poznání, nevěra pramení často z jeho nedostatku. Správné je také rozlišení na materiálního a formálního heretika. Materiální je ten, který objektivně zastává názory odporující některému článku víry, nicméně si toho není vědom, formální heretik je ten, který ví, jaké je katolické učení a přesto zastává názory jemu odporující. Materiálním heretikem může být člověk dokonce i bez viny, formální hereze je těžký hřích.

Co se týče právě takovéhoto zastávání katolické víře odporujícím tvrzením z nevědomosti, tam pak přichází na řadu otázka, zda daný člověk je nevědomý zaviněně nebo nikoliv, zda danou věc má povinnost vědět či nikoliv. To už je pak záležitost, jejíž všechny okolnosti imho nejsme naším lidským pohledem schopni nikdy 100% zhodnotit. Navíc moralisté se neshodnou na tom, co má vlastně vůbec katolík všechno povinnost znát podle svého stavu. Je jasné, že kněz je povinen mít mnohem větší teologické vzdělání než např. laik, proto byť materiální hereze kněží pramení s mnohem větší pravděpodobností ze zaviněné nevědomosti, než materiální hereze nějaké prosté babičky, která nikdy pořádně neotevřela knihu... Je však jasné, že takový upřímný materiální heretik, když je s jistotou upozorněn na to, že se v něčem odchyluje od pravověrnosti, musí svůj názor opustit a udělá to, jinak se z něj již stává heretik formální a tedy těžce hřeší.

Důležité je také, že se musí jednat nikoliv o popírání některého teologického výkladu, nýbrž o popírání skutečného článku víry. Když tak někdo např. odmítá nauku o limbu, není ještě heretikem, neboť to není článek víry. Např. neomylnost papeže či Petrův primát však články víry už jsou, stejně tak např. počet svátostí (to kvůli pravoslavným a protestantům).

Pokud je ale nějaký neomodernista přesvědčen, že to, co hlásá, je ve skutečnosti pravým obsahem víry katolické, nemusí ještě být bludař, protože nepopírá pravdy víry vědomě a dobrovolně... Že není bludař ve vlastním slova smyslu však neznamená, že je bez hříchu, neboť jeho nevědomost je trestuhodná a může tak být okolností nikoliv polehčující, ale i přitěžující. Pakliže byl na svou herezi správně upozorněn (např. odkazy na dokumenty, které tuto nauku definují), pak již pochopitelně nemá omluvu.

Georgeus Ioannes Baptista napsal:

Papo napsal:

miroslav krbec: Jenže tady se právě dostáváme na tenký led definice slova "hereze" (tedy jak jsem psal - Hereze se chápe jako odchylka od víry uvnitř církve).
V praxi - lidé přiklonivší se od katolictví k ariánům bezesporu JE heretik. Otázkou pak pro mě jsou dva další jevy. Prvním jevem jsou např. první ariáni, kteří nebyli před ustanovujícím koncilem mimo církev (církev je dogmaticky nevylučovala) a po koncilu jen těžko mohli ze dne na den změnit svou víru (tady bych to nechal na Bohu, nedovolím si soudit, jakkoliv propagace "staré víry" a nezmínění "nové" je pro mě za hranicí). Druhým jevem pak jsou jejich potomci za několik generací, kteří, protože se ke katolické církvi nikdy nepřiklonili, tak se namají jak od ní odchýlit, tedy heretiky být nemohou.

Pokud se toto téma na +T+ již diskutovalo, prosím o odkaz na vlákno, abych si jej mohl přečíst..

Podle platného CIC hereze není odchylka od nauky uvnitř Církve, protože taková odchylka zakládá samočinnou exkomunikaci. Nelze tedy být heretik a být v Církvi. Hereze je vědomá a dobrovolná odchylka, na níž provinilec zatvrzele trvá, od nauky, které je třeba věřit vírou božskou a katolickou. To předpokládá, že heretik v Církvi byl, víru božskou a katolickou měl, ale odchýlil se od ní. Takto definuje CIC herezi a míní tím to, čemu se říká hereze formální. Materiálním heretikem je ten, kdo se odchyluje od nauky, ale nedělá to vědomě, protože neví, co je obsahem božské a katolické víry. Materiální heretik může být uvnitř Církve jako nějaký katolík neznající nauku, nebo mimo Církev jako protestant. Pohané a ateisté nejsou heretiky, protože nemají nauku, od které by se mohli odchylovat.

Můj názor na toto téma je asi takový. Nicméně brát s rezervou, sám to nemám ujasněné, takže budu rád, pokud mě někdo opraví...

Je to myslím ještě složitější, protože samočinná exkomunikace (a jiné tresty) se uplatňují na vnitřním oboru svědomí (pro foro interno) a pro to, aby někdo byl opravdu formálním heretikem a oddělený od Církve, musí to být deklarováno vyšší autoritou. Pokud jsem katolík a začnu zarputile popírat božství Kristovo, jsem konfrontován ve svědomí s tím, že zastávám blud a nastává ekomunikace latae sententiae, ale stále jsem vnějším způsobem členem Církve, asi jako suchá větev. Toto popírání musí být veřejné, nestačí si to jen myslet, nebo to říkat soukromě. Když Církev zjistí, jak se věc má, měl bych být konfrontován s viditelnou autoritou (biskupem), před nímž bych svůj blud buďto odvolal, nebo zastával dál a on by mě podle toho exkomunikoval pro foro externo, takže bych byl teprve teď dokonale oddělen od těla Církve. Nevím, kdy jsem formálním heretikem, jestli i předtím, kdy je zatím "jen" latae sententiae, nebo až po té deklaraci. Myslím, že až potom, protože jinak by to znamenalo, že někteří papežové mohli být formálními heretiky, a pokud byli formálními heretiky, nebyli v těle Církve, avšak pokud nebyli v těle, nemohli být hlavou. Což by bylo poněkud pochybné vzhledem ke slovům Pána Ježíše sv. Petru. Takže se kloním k tomu, že papež už z principu nikdy nemůže být formálním heretikem, protože nad ním není vyšší autorita, která by ho takto deklarovala. (Samozřejmě pokud by se nezjevil Pán Ježíš a neudělal to On sám ) Toto pojetí je taky bezpečná obrana proti sedesvakantismu.

Kdo vyznává blud předtím, než poznal katolickou víru, není prostě v těle Církve, protože do ní nikdy nevstoupil. Nemá stejnou víru, nemá stejné svátosti. Může být připojen k duši Církve, pokud nezaviněně bloudí, nepopírá vědomě žádnou pravdu víry, doufá a miluje Pána Boha a má posvěcující milost.

Někde se to tu již probíralo, ale nepamatuju si kde.
Jinak mám Věrouku od P. Žáka TJ, tam se tyto věci docela srozumitelně vysvětlují.

Materiálním heretikem je ten, kdo v dobré víře zastává herezi po křtu, formálním heretikem je ten, kdo ví že to je pravda víry a vědomě ji popírá a hřeší po křtu.

Formálním heretikem tedy může být i papež, či křesťan, který je imunní před samočinným trestem ( dospívající bez věku trestní odpovědnosti tuším 16 let a křestan podřízený východmu kodexu, který samočinné tresty nezná).

Jashar napsal:

Georgeus Ioannes Baptista napsal:

Papo napsal:

miroslav krbec: Jenže tady se právě dostáváme na tenký led definice slova "hereze" (tedy jak jsem psal - Hereze se chápe jako odchylka od víry uvnitř církve).
V praxi - lidé přiklonivší se od katolictví k ariánům bezesporu JE heretik. Otázkou pak pro mě jsou dva další jevy. Prvním jevem jsou např. první ariáni, kteří nebyli před ustanovujícím koncilem mimo církev (církev je dogmaticky nevylučovala) a po koncilu jen těžko mohli ze dne na den změnit svou víru (tady bych to nechal na Bohu, nedovolím si soudit, jakkoliv propagace "staré víry" a nezmínění "nové" je pro mě za hranicí). Druhým jevem pak jsou jejich potomci za několik generací, kteří, protože se ke katolické církvi nikdy nepřiklonili, tak se namají jak od ní odchýlit, tedy heretiky být nemohou.

Pokud se toto téma na +T+ již diskutovalo, prosím o odkaz na vlákno, abych si jej mohl přečíst..

Podle platného CIC hereze není odchylka od nauky uvnitř Církve, protože taková odchylka zakládá samočinnou exkomunikaci. Nelze tedy být heretik a být v Církvi. Hereze je vědomá a dobrovolná odchylka, na níž provinilec zatvrzele trvá, od nauky, které je třeba věřit vírou božskou a katolickou. To předpokládá, že heretik v Církvi byl, víru božskou a katolickou měl, ale odchýlil se od ní. Takto definuje CIC herezi a míní tím to, čemu se říká hereze formální. Materiálním heretikem je ten, kdo se odchyluje od nauky, ale nedělá to vědomě, protože neví, co je obsahem božské a katolické víry. Materiální heretik může být uvnitř Církve jako nějaký katolík neznající nauku, nebo mimo Církev jako protestant. Pohané a ateisté nejsou heretiky, protože nemají nauku, od které by se mohli odchylovat.

Můj názor na toto téma je asi takový. Nicméně brát s rezervou, sám to nemám ujasněné, takže budu rád, pokud mě někdo opraví...

Je to myslím ještě složitější, protože samočinná exkomunikace (a jiné tresty) se uplatňují na vnitřním oboru svědomí (pro foro interno) a pro to, aby někdo byl opravdu formálním heretikem a oddělený od Církve, musí to být deklarováno vyšší autoritou. Pokud jsem katolík a začnu zarputile popírat božství Kristovo, jsem konfrontován ve svědomí s tím, že zastávám blud a nastává ekomunikace latae sententiae, ale stále jsem vnějším způsobem členem Církve, asi jako suchá větev. Toto popírání musí být veřejné, nestačí si to jen myslet, nebo to říkat soukromě. Když Církev zjistí, jak se věc má, měl bych být konfrontován s viditelnou autoritou (biskupem), před nímž bych svůj blud buďto odvolal, nebo zastával dál a on by mě podle toho exkomunikoval pro foro externo, takže bych byl teprve teď dokonale oddělen od těla Církve. Nevím, kdy jsem formálním heretikem, jestli i předtím, kdy je zatím "jen" latae sententiae, nebo až po té deklaraci. Myslím, že až potom, protože jinak by to znamenalo, že někteří papežové mohli být formálními heretiky, a pokud byli formálními heretiky, nebyli v těle Církve, avšak pokud nebyli v těle, nemohli být hlavou. Což by bylo poněkud pochybné vzhledem ke slovům Pána Ježíše sv. Petru. Takže se kloním k tomu, že papež už z principu nikdy nemůže být formálním heretikem, protože nad ním není vyšší autorita, která by ho takto deklarovala. (Samozřejmě pokud by se nezjevil Pán Ježíš a neudělal to On sám ) Toto pojetí je taky bezpečná obrana proti sedesvakantismu.

Kdo vyznává blud předtím, než poznal katolickou víru, není prostě v těle Církve, protože do ní nikdy nevstoupil. Nemá stejnou víru, nemá stejné svátosti. Může být připojen k duši Církve, pokud nezaviněně bloudí, nepopírá vědomě žádnou pravdu víry, doufá a miluje Pána Boha a má posvěcující milost.

Někde se to tu již probíralo, ale nepamatuju si kde.
Jinak mám Věrouku od P. Žáka TJ, tam se tyto věci docela srozumitelně vysvětlují.

Mr.Difficult napsal:

Materiálním heretikem je ten, kdo v dobré víře zastává herezi po křtu, formálním heretikem je ten, kdo ví že to je pravda víry a vědomě ji popírá a hřeší po křtu.

Formálním heretikem tedy může být i papež, či křesťan, který je imunní před samočinným trestem ( dospívající bez věku trestní odpovědnosti tuším 16 let a křestan podřízený východmu kodexu, který samočinné tresty nezná).

Takže lze být formálním heretikem, který není ještě zcela oddělen od těla, pokud dobře rozumím. Formální hereze tedy spočívá ve vědomém a dobrovolném popírání zjevené pravdy a nikoliv v tom, jestli jsem členem Církve, či nikoliv. Mezi formální herezí a vyloučením z Církve je takový vztah, že formální hereze vyloučení z Církve (neúplné a po deklaraci autoritou úplné) způsobuje. Takhle nějak?
A ohledně toho vědomého popírání - není tam ještě podmínka, že musí být veřejné? Nepsal jste někde, že nestačí třeba vykřikovat bludy na hajzlu (i když to je zase jiný těžký hřích)?

Těžký hřích to je i uvnitř, k tomu, aby čin byl dokonán a trestný je nutno, aby se o tom někdo dověděl. Tedy heretické rouhání na hajzlu, kde nikdo není, nepůsobí exkomunikaci, ale je pouze velmi těžkým hříchem.

Jashar napsal:

Mr.Difficult napsal:

Materiálním heretikem je ten, kdo v dobré víře zastává herezi po křtu, formálním heretikem je ten, kdo ví že to je pravda víry a vědomě ji popírá a hřeší po křtu.

Formálním heretikem tedy může být i papež, či křesťan, který je imunní před samočinným trestem ( dospívající bez věku trestní odpovědnosti tuším 16 let a křestan podřízený východmu kodexu, který samočinné tresty nezná).

Takže lze být formálním heretikem, který není ještě zcela oddělen od těla, pokud dobře rozumím. Formální hereze tedy spočívá ve vědomém a dobrovolném popírání zjevené pravdy a nikoliv v tom, jestli jsem členem Církve, či nikoliv. Mezi formální herezí a vyloučením z Církve je takový vztah, že formální hereze vyloučení z Církve (neúplné a po deklaraci autoritou úplné) způsobuje. Takhle nějak?
A ohledně toho vědomého popírání - není tam ještě podmínka, že musí být veřejné? Nepsal jste někde, že nestačí třeba vykřikovat bludy na hajzlu (i když to je zase jiný těžký hřích)?

Dnes jsou pravoslavní nejenom rozkolníci, ale i heretici. Nebezpečně ohrožují vlastní spásu, protože jsou mimo hranice Církve Kristovy.
viz (ne ViZ) :Je pravoslavná církev sesterskou církví?
Martin Doležal
http://katolikrevue.ath.cx./

miroslav krabec napsal:

Dnes jsou pravoslavní nejenom rozkolníci, ale i heretici. Nebezpečně ohrožují vlastní spásu, protože jsou mimo hranice Církve Kristovy.
viz (ne ViZ) :Je pravoslavná církev sesterskou církví?
Martin Doležal
http://katolikrevue.ath.cx./

Souhlasím s Vámi. V tomto ohledu musím občas kroutit hlavou nad tím, jak tradiční katolíci kolikrát pravoslavné hájí... Je fakt, že se kolikrát zdá, jako by katolické víře byli blíže, než mnozí "katolíci", ovšem kdo popírá jeden článek víry, popírá v posledku vše. A u pravoslavných je toto popírání často plně uvědomělé a chtěné... Z toho důvodu se mi zdá, že obrácení pravoslavného je věc méně pravděpodobná, než obrácení neomodernisty nebo i protestanta.

Ave napsal:

miroslav krabec napsal:

Dnes jsou pravoslavní nejenom rozkolníci, ale i heretici. Nebezpečně ohrožují vlastní spásu, protože jsou mimo hranice Církve Kristovy.
viz (ne ViZ) :Je pravoslavná církev sesterskou církví?
Martin Doležal
http://katolikrevue.ath.cx./

Souhlasím s Vámi. V tomto ohledu musím občas kroutit hlavou nad tím, jak tradiční katolíci kolikrát pravoslavné hájí... Je fakt, že se kolikrát zdá, jako by katolické víře byli blíže, než mnozí "katolíci", ovšem kdo popírá jeden článek víry, popírá v posledku vše. A u pravoslavných je toto popírání často plně uvědomělé a chtěné... Z toho důvodu se mi zdá, že obrácení pravoslavného je věc méně pravděpodobná, než obrácení neomodernisty nebo i protestanta.

když se novopečený "katar" vyzná že na něho působili energie- což je pro mne významným signálem pro pátrání po psychoze, dostane místo melounu BANán, když se ortho(?)doxní schizmatik posmívá Unii, je to velká legrace
to nemluvím o nerozkládajících se "světcích"

miroslav krabec napsal:

Ave napsal:

miroslav krabec napsal:

Dnes jsou pravoslavní nejenom rozkolníci, ale i heretici. Nebezpečně ohrožují vlastní spásu, protože jsou mimo hranice Církve Kristovy.
viz (ne ViZ) :Je pravoslavná církev sesterskou církví?
Martin Doležal
http://katolikrevue.ath.cx./

Souhlasím s Vámi. V tomto ohledu musím občas kroutit hlavou nad tím, jak tradiční katolíci kolikrát pravoslavné hájí... Je fakt, že se kolikrát zdá, jako by katolické víře byli blíže, než mnozí "katolíci", ovšem kdo popírá jeden článek víry, popírá v posledku vše. A u pravoslavných je toto popírání často plně uvědomělé a chtěné... Z toho důvodu se mi zdá, že obrácení pravoslavného je věc méně pravděpodobná, než obrácení neomodernisty nebo i protestanta.

když se novopečený "katar" vyzná že na něho působili energie- což je pro mne významným signálem pro pátrání po psychoze, dostane místo melounu BANán, když se ortho(?)doxní schizmatik posmívá Unii, je to velká legrace
to nemluvím o nerozkládajících se "světcích"

Vyjádřil jste to naprosto přesně... A příkladů by bylo mnohem víc.

Jashar napsal:

Mr.Difficult napsal:

Materiálním heretikem je ten, kdo v dobré víře zastává herezi po křtu, formálním heretikem je ten, kdo ví že to je pravda víry a vědomě ji popírá a hřeší po křtu.

Formálním heretikem tedy může být i papež, či křesťan, který je imunní před samočinným trestem ( dospívající bez věku trestní odpovědnosti tuším 16 let a křestan podřízený východmu kodexu, který samočinné tresty nezná).

Takže lze být formálním heretikem, který není ještě zcela oddělen od těla, pokud dobře rozumím. Formální hereze tedy spočívá ve vědomém a dobrovolném popírání zjevené pravdy a nikoliv v tom, jestli jsem členem Církve, či nikoliv. Mezi formální herezí a vyloučením z Církve je takový vztah, že formální hereze vyloučení z Církve (neúplné a po deklaraci autoritou úplné) způsobuje. Takhle nějak?
A ohledně toho vědomého popírání - není tam ještě podmínka, že musí být veřejné? Nepsal jste někde, že nestačí třeba vykřikovat bludy na hajzlu (i když to je zase jiný těžký hřích)?

Takový katolík pak není v plné jednotě, neboli je v neplné jednotě, nebo je v neúplné nejednotě s Církví...

Mr.Difficult napsal:

Těžký hřích to je i uvnitř, k tomu, aby čin byl dokonán a trestný je nutno, aby se o tom někdo dověděl. Tedy heretické rouhání na hajzlu, kde nikdo není, nepůsobí exkomunikaci, ale je pouze velmi těžkým hříchem.

Jashar napsal:

Mr.Difficult napsal:

Materiálním heretikem je ten, kdo v dobré víře zastává herezi po křtu, formálním heretikem je ten, kdo ví že to je pravda víry a vědomě ji popírá a hřeší po křtu.

Formálním heretikem tedy může být i papež, či křesťan, který je imunní před samočinným trestem ( dospívající bez věku trestní odpovědnosti tuším 16 let a křestan podřízený východmu kodexu, který samočinné tresty nezná).

Takže lze být formálním heretikem, který není ještě zcela oddělen od těla, pokud dobře rozumím. Formální hereze tedy spočívá ve vědomém a dobrovolném popírání zjevené pravdy a nikoliv v tom, jestli jsem členem Církve, či nikoliv. Mezi formální herezí a vyloučením z Církve je takový vztah, že formální hereze vyloučení z Církve (neúplné a po deklaraci autoritou úplné) způsobuje. Takhle nějak?
A ohledně toho vědomého popírání - není tam ještě podmínka, že musí být veřejné? Nepsal jste někde, že nestačí třeba vykřikovat bludy na hajzlu (i když to je zase jiný těžký hřích)?

Je třeba brát v úvahu, že člověk, který křičí bludy do hajzlu tak může činit z velkého odporu k oněm bludům. Ovšem tím riskuje pohoršení, že ho třeba zaslechne hajzlbába, která díky tomu buď upadne do bludu, nebo upadne z toho šoku na zem a zraní se.

:-D

Georgeus Ioannes Baptista napsal:

Mr.Difficult napsal:

Těžký hřích to je i uvnitř, k tomu, aby čin byl dokonán a trestný je nutno, aby se o tom někdo dověděl. Tedy heretické rouhání na hajzlu, kde nikdo není, nepůsobí exkomunikaci, ale je pouze velmi těžkým hříchem.

Jashar napsal:

Mr.Difficult napsal:

Materiálním heretikem je ten, kdo v dobré víře zastává herezi po křtu, formálním heretikem je ten, kdo ví že to je pravda víry a vědomě ji popírá a hřeší po křtu.

Formálním heretikem tedy může být i papež, či křesťan, který je imunní před samočinným trestem ( dospívající bez věku trestní odpovědnosti tuším 16 let a křestan podřízený východmu kodexu, který samočinné tresty nezná).

Takže lze být formálním heretikem, který není ještě zcela oddělen od těla, pokud dobře rozumím. Formální hereze tedy spočívá ve vědomém a dobrovolném popírání zjevené pravdy a nikoliv v tom, jestli jsem členem Církve, či nikoliv. Mezi formální herezí a vyloučením z Církve je takový vztah, že formální hereze vyloučení z Církve (neúplné a po deklaraci autoritou úplné) způsobuje. Takhle nějak?
A ohledně toho vědomého popírání - není tam ještě podmínka, že musí být veřejné? Nepsal jste někde, že nestačí třeba vykřikovat bludy na hajzlu (i když to je zase jiný těžký hřích)?

Je třeba brát v úvahu, že člověk, který křičí bludy do hajzlu tak může činit z velkého odporu k oněm bludům. Ovšem tím riskuje pohoršení, že ho třeba zaslechne hajzlbába, která díky tomu buď upadne do bludu, nebo upadne z toho šoku na zem a zraní se.

Georgeus Ioannes Baptista napsal:

Jashar napsal:

Mr.Difficult napsal:

Materiálním heretikem je ten, kdo v dobré víře zastává herezi po křtu, formálním heretikem je ten, kdo ví že to je pravda víry a vědomě ji popírá a hřeší po křtu.

Formálním heretikem tedy může být i papež, či křesťan, který je imunní před samočinným trestem ( dospívající bez věku trestní odpovědnosti tuším 16 let a křestan podřízený východmu kodexu, který samočinné tresty nezná).

Takže lze být formálním heretikem, který není ještě zcela oddělen od těla, pokud dobře rozumím. Formální hereze tedy spočívá ve vědomém a dobrovolném popírání zjevené pravdy a nikoliv v tom, jestli jsem členem Církve, či nikoliv. Mezi formální herezí a vyloučením z Církve je takový vztah, že formální hereze vyloučení z Církve (neúplné a po deklaraci autoritou úplné) způsobuje. Takhle nějak?
A ohledně toho vědomého popírání - není tam ještě podmínka, že musí být veřejné? Nepsal jste někde, že nestačí třeba vykřikovat bludy na hajzlu (i když to je zase jiný těžký hřích)?

Takový katolík pak není v plné jednotě, neboli je v neplné jednotě, nebo je v neúplné nejednotě s Církví...

Není v duši Církve, je již jen připojen k tělu Církve, takže nemá v sobě nadpřirozený život, ale tím, že je připojen k tělu, působí na něj milost, která ho ponouká k obrácení, jako na mrtvou větévku, která visí na stromě a proudí k ní míza, ale tato větévka sama nechce mízu přijmout. Na druhou stranu tento člověk je nemocná část na tomto těle, která pokud nebude uzdravena, tak se může její nemoc šířit dál, což je nepřípustné, proto je třeba ho odseknout od těla exkomunikací pro foro externo.

Pokud teda někteří papežové byli formálními heretiky, přesto zůstali hlavami, protože nemohli být odseknuti pro foro externo nikým, protože nikdo vyšší nad ně v božském zřízení Církve bojující není (kromě Pána Boha).

Naskýtá se ale otázka, pokud je papež v těžkém hříchu a není v něm nadpřirozeného života, je hlavou připojenou k tělu Církve a zároveň není v duši Církve, je tedy hlavou mrtvou. Jenže hlava nemůže být mrtvá. Ke konfuzi dvou obrazných pojetí tu na první pohled nedochází, protože právě osobní stav křesťana v milosti posvěcující indikuje jeho spojení s duší Církve, které když chybí, je jen mrtvým údem v těle Církve. Co s tím?

Georgeus Ioannes Baptista napsal:

Je třeba brát v úvahu, že člověk, který křičí bludy do hajzlu tak může činit z velkého odporu k oněm bludům. Ovšem tím riskuje pohoršení, že ho třeba zaslechne hajzlbába, která díky tomu buď upadne do bludu, nebo upadne z toho šoku na zem a zraní se.

Asi začnu kouřit, třeba mě taky budou napadat takové fóry

Otázka, co je potřeba k tomu, aby papež byl ještě papežem mi přijde dosti složitá a nejasná, takže nevím. Je pravda, že někteří učitelé Církve se domnívali, že formální heretik skutečným papežem být nemůže. Nicméně palčivější je asi otázka sedevakatnismu dnešního a tam si myslím, že hlavně není vůbec dokázáno, že by některý papež od Jana XXIII. byl formálním heretikem. Ona je otázka, zda je to vůbec nějak dokazatelné, protože stoprocentně posoudit vědomost a dobrovolnost, která je k formální herezi nutná, není dle mého názoru v našich schopnostech ani u případů, kde by to k tomu nabádalo více. Je to vždy jen názor založený na větší či menší pravděpodobnosti, nikoliv jistotě, a tu bych požadoval pro to, aby se dal vyslovit tak závažný soud. Osobně jsem přesvědčen, že výroky posledních papežů byli učiněny v přesvědčení, že hlásají skutečnou pravověrnou katolickou víru. Jinak máme tu i sedevakantisty daleko starší, kteří považují za heretiky i Pia IX., sv. Pia X. nebo Pia XII. - jansenisty. Viz http://www.romancatholicism.org/jansenism/papal-heresy-jansenists.htm Taktéž je dle nich např. hereze nauka o limbu. Tvrdí, že synoda v Kartágu, 2. lyonský koncil a florentský koncil závazně stvrdili Augustinovu nauku, že duše dětí zemřelých bez křtu trpí věčnými tresty v pekle. Mají na těch stránkách i sáhodlouhé seznamy dle nich herezí mnoha papežů včetně JPII a B16... Vyvražďování židu během WW2 považují za lež a podvod. Na této stránce: http://www.romancatholicism.org/sedevacantism-reconsidered.htm pak rozebírají ty různá vyjádření o tom, že heretik nemůže být papežem, kdyby to někoho zajímalo. Předem radši upozorňuji, že pro koho je četba od Církve odpadlých skupin zdrojem pokušení proti vlastní víře, ať to nečte, aby nehřešil dobrovolným vydáváním se v pokušení.

Tvrdí, že synoda v Kartágu, 2. lyonský koncil a florentský koncil závazně stvrdili Augustinovu nauku, že duše dětí zemřelých bez křtu trpí věčnými tresty v pekle.

A jak to teda doopravdy bylo s tím stvrzením učení sv. Augustina?

Ave napsal:

Otázka, co je potřeba k tomu, aby papež byl ještě papežem mi přijde dosti složitá a nejasná, takže nevím. Je pravda, že někteří učitelé Církve se domnívali, že formální heretik skutečným papežem být nemůže. Nicméně palčivější je asi otázka sedevakatnismu dnešního a tam si myslím, že hlavně není vůbec dokázáno, že by některý papež od Jana XXIII. byl formálním heretikem. Ona je otázka, zda je to vůbec nějak dokazatelné, protože stoprocentně posoudit vědomost a dobrovolnost, která je k formální herezi nutná, není dle mého názoru v našich schopnostech ani u případů, kde by to k tomu nabádalo více. Je to vždy jen názor založený na větší či menší pravděpodobnosti, nikoliv jistotě, a tu bych požadoval pro to, aby se dal vyslovit tak závažný soud. Osobně jsem přesvědčen, že výroky posledních papežů byli učiněny v přesvědčení, že hlásají skutečnou pravověrnou katolickou víru. Jinak máme tu i sedevakantisty daleko starší, kteří považují za heretiky i Pia IX., sv. Pia X. nebo Pia XII. - jansenisty. Viz http://www.romancatholicism.org/jansenism/papal-heresy-jansenists.htm Taktéž je dle nich např. hereze nauka o limbu. Tvrdí, že synoda v Kartágu, 2. lyonský koncil a florentský koncil závazně stvrdili Augustinovu nauku, že duše dětí zemřelých bez křtu trpí věčnými tresty v pekle. Mají na těch stránkách i sáhodlouhé seznamy dle nich herezí mnoha papežů včetně JPII a B16... Vyvražďování židu během WW2 považují za lež a podvod. Na této stránce: http://www.romancatholicism.org/sedevacantism-reconsidered.htm pak rozebírají ty různá vyjádření o tom, že heretik nemůže být papežem, kdyby to někoho zajímalo. Předem radši upozorňuji, že pro koho je četba od Církve odpadlých skupin zdrojem pokušení proti vlastní víře, ať to nečte, aby nehřešil dobrovolným vydáváním se v pokušení.

Je zcela evidentní, že ty hereze, které uvádějí žádnými herezemi nejsou. Naopak, sami jsou heretici, kteří si vyberou jeden výrok a srovnají s ním jiný výrok. Tímto postupem je možné odsoudit jako heretiky kompletně všechny papeže od sv. Petra až po Benedikta XVI. Není třeba dodávat, že jejich "hermeneutika" je sama o sobě heretická. Podle tohoto výkladu by dokonce museli za heretické označit některé věty Písma na základě jiných vět, které se jeví jako protichůdné. A které vyberou jako pravé a které jako heretické? Dle libosti. Někdo tu, někdo jinou. Hlavně že víme, jak jsme pravověrní.

Jashar napsal:

Tvrdí, že synoda v Kartágu, 2. lyonský koncil a florentský koncil závazně stvrdili Augustinovu nauku, že duše dětí zemřelých bez křtu trpí věčnými tresty v pekle.

A jak to teda doopravdy bylo s tím stvrzením učení sv. Augustina?

Nevím, jak je to se stvrzením právě této hypotézy, ale pokud se tvrdí, že duše nepokřtěných dětí jdou do pekla, pak to není nic proti teorii limbu, který je vlastně jakoby předpeklím. Není to nebe. Není to dosažení nadpřirozeného cíle. Tedy je to peklo. Ale je to peklo, kde nejsou tresty, protože není za co trestat. To by bylo proti spravedlnosti. A v souladu s milosrdenstvím je možnost přirozené blaženosti.

Supr, takže jsou to jenom zasraný kacíři, nic víc...

Ohledně toho vybírání a srovnávání naprostý souhlas. Co se týče toho limbu jako okraje pekla - ano, ale oni právě tvrdí, že ty nepokřtěné děti trpí ohněm, čili odmítají nějaký stav, kde by duše nepožívala nadpřirozené blaženosti a přitom netrpěla věčnými tresty. Jinak ten článek je zde: http://www.romancatholicism.org/jansenism/limbo-pelagianism.htm a je docela zajímavé, co tam píší o těch názorech např. Roberta Bellarmina etc. Ten kánon ze synody v Kartágu tam mají ve znění: “It has been decided likewise that if anyone says that for this reason the Lord said: “In my house there are many mansions”: that it might be understood that in the kingdom of heaven there will be some middle place or some place anywhere where happy infants live who departed from this life without baptism, without which they cannot enter into the kingdom of heaven, which is life eternal, let him be anathema. For when the Lord says: “Unless a man be born again of water and the Holy Ghost, he shall not enter into the kingdom of God” [John 3:5], what Catholic will doubt that he will be a partner of the devil who has not deserved to be a coheir of Christ? For he who lacks the right part will without doubt run into the left [cf. Matt. 25:41,46].” Tvrdí, že limbus je obnovováním pelagianských herezí, neboť pelagiáni jej hlásali také.

Georgeus Ioannes Baptista napsal:

Nevím, jak je to se stvrzením právě této hypotézy, ale pokud se tvrdí, že duše nepokřtěných dětí jdou do pekla, pak to není nic proti teorii limbu, který je vlastně jakoby předpeklím. Není to nebe. Není to dosažení nadpřirozeného cíle. Tedy je to peklo. Ale je to peklo, kde nejsou tresty, protože není za co trestat. To by bylo proti spravedlnosti. A v souladu s milosrdenstvím je možnost přirozené blaženosti.

Tady pak vznikají trochu zmatky, ne? Předpeklí jako součást pekla je pěkný pojem, ale pokud řeknu, že je někdo v pekle, adresát nemusí poznat, jestli v pekle nebo předpeklí (obdoba - Ježíš Kristus sestoupil do pekel nebo do předpeklí? Ale tím se dostáváme mimo vlákno k otázce co je peklo). Jakkoliv chápu, že je jedno jestli je někdo v pekle nebo předpeklí, prostě není tam, kde by asi být chtěl..