Jak je to se spásou nekatolíků?

Pokud je naděje, že je někdo ještě živ, je možné ho křtít podmínečně, tedy "Jsi-li živ, já tě křtím ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého". Ale některé metody potratů (jako je třeba roztrhání těla plodu v děloze a jeho vysátí plodu) tuto naději neskýtají.

Dítě po potratu je naprosto jednoznačně mrtvé, protože je roztrhané na kusy. Jsou to zranění neslučitelná se životem. To je jako kdybyste chtěl křtít motorkáře po bouračce s utrženou hlavou.

To o čem asi mluvíte fungovalo dřív, kdy se tuším až půl hodiny po předpokládané smrti mohlo dotyčnému podat svaté přijímání, protože tehdy nešlo jednoznačně konstatovat smrt. Ale nejsem si jistý jestli se to vztahovalo také na křest. Mám za to že pro přijetí křtu nebo rozhřešení musí být člověk při vědomí.

Aj po odtrhnutí hlavy, tejto by ešte malo ostávať chvíľu života, kým jej dôjdu živiny a následne odumrie. Iste, je to zranenie nezlúčiteľné so životom, no to neznamená okamžitú smrť (ani biologickú) v okamihu jeho spôsobenia. Iste, jedná sa do smrti iba o sekundy, maximálne o niekoľko málo minút, no krstiť v takomto prípade by som nenazval herézou. Herézou je pre tie 3 body, ktoré som uviedol vyššie.

bismarck napsal:

Dítě po potratu je naprosto jednoznačně mrtvé, protože je roztrhané na kusy. Jsou to zranění neslučitelná se životem. To je jako kdybyste chtěl křtít motorkáře po bouračce s utrženou hlavou.

To o čem asi mluvíte fungovalo dřív, kdy se tuším až půl hodiny po předpokládané smrti mohlo dotyčnému podat svaté přijímání, protože tehdy nešlo jednoznačně konstatovat smrt. Ale nejsem si jistý jestli se to vztahovalo také na křest. Mám za to že pro přijetí křtu nebo rozhřešení musí být člověk při vědomí.

Křesť malého dítěte nevyžaduje, aby bylo při vědomí; někdy zdravé nemluvně při něm spí. Dospělý, který projevil touhu být pokřtěn (katechumen), může a má být pokřtěn, když je v bezvědomí a v nebezpečí smrti. Poslední pomazání se též udílí katolíku, když je v bezvědomí. Pokud by se někdo řádně vyzpovídal, ale potom by hned upadl do bezvědomí, též mu lze udělit rozhřešení.

František Matěj napsal:

Rozhodně si nedělám nárok na správný výklad - jsem jen nedovzdělaný laik. Takže jen pár poznámek jak chápu to, o čem přemýšlí José, já.



José : Potom je ale zvláštní až sobě odporující fakt, že na jedné straně stačí milost posvěcující v okamžiku smrti a na druhé straně je prohlášeno že nemůže být spasen ani nekatolík, který prolije pro Krista krev. Vysvětlit se to dá snad jen takto:

- není spasen jen ten nekatolík, který zemře pro Krista a při tom vědomě setrvává v bludu
Prosím o potvrzení či případné korekce.

FM: Taky tomu tak rozumím, jen bych doplnil vědomě nebo zaviněně - pokud se někdo odmítá nechat poučit o svém bludu, tak se sice nedozví, že strvává v konkrétním bludu, ale je to jeho vina

José: Dále. Pokud spásu zajišťuje pouze milost posvěcující v okamžiku smrti, které je schopen dosáhnout každý člověk (zde jsem opět na rozpacích, protože jsem si vždycky myslel, že milost posvěcující nabývá člověk křtem a poté každou svatou zpovědí), proč tedy dochází k evangelizaci národů a šíření víry?
- pokud by pohanské národy zůstali neevangelizovány, příslušníci těchto národů by žili v nezaviněné nevědomosti a stačilo by před smrtí litovat svých hříchů, čímž by se stali katolíky "touhou" a byli by spaseni.
- proč vůbec Kristus chtěl, aby docházelo k evangelizaci, když prakticky stačí dokonalá lítost v okamžiku smrti? Vysvětlením je to, že člověk který je katolíkem veřejně má větší možnosti (svátosti) dosáhnout vyšší blaženosti než třeba na poslední chvíli zachráněný "nekatolík" touhou?

FM: Evangelizace je nutná
a) protože je to příkaz Spasitelův
b) spoléhat na to, že někdo dosáhne spásy mimořádným způsobem, by bylo opovážlivé spoléhání na Boží milost - když nebudu platit daně a budu odsouzen do vězení, můžu dostat milost od prezidenta. Není však příliš rozumné z možnosti prezidentské milosti vycházet při daňovém přiznání
c) nekatolík, který pravděpodobně prožije většinu života bez stavu milosti posvěcující nemůže získávat nadpřirozené zásluhy např. dobrými skutky, modlitbou apod.

José: Dále:
- co je vlastně hlavním rozdílem mezi nekatolíkem a katolíkem v otázce spásy?
- je vůbec možné varovat nekatolíka, že pokud nepříjme katolickou víru, nebude spasen?
- kde budou nekatolíci, pokud budou spaseni, v nebi, "přednebí"?

FM: Varovat nekatolíka, že riskuje svou spásu, je naše povinnost (vhodným způsobem)
Každý kdo je spasen, je katolíkem, údem Církve vítězné - tedy žádní spasení nekatolíci neexistují

José: Není mi vůbec jasné jak nekatolík "upřímně" lituje svých hříchů... spíš mi příjde, že to bere stylem "co bylo to bylo", před smrtí mu sice může být ledaccos líto, ale on prakticky nepočítá s tím, že by po smrti něco bylo, proto moc nechápu, jak by se vůbec mohl dobrat procesu upřímné lítosti...

FM: Ano a to je právě důvod k evangelizaci

Pokud se mýlím, tak se omlouvám a rád se nechám poučit

po pročtení předch. příspěvků se zdá že víra v Boha a následování Jeho jsou jakési závody k tomu se dostat do nebe.
Vidím to tak,že nejde jen o to co bude POTOM, ale o i o to co je NYNí.O každodenní život s Bohem nebo bez něj.
Jak se chová člověk který věří a který nevěří.

Ještě k té spáse:Jak se vysvětluje lotr na kříži?

Někde jsem četl, že protože nevíme, kdy přesně se duše oddělí od těla, je možno udělovat podmínečně svátosti asi do 2 hodin od zástavy oběhu.

Považuji za užitečné se u takového pomodlit korunku, je-li živ, může se ještě smířit s Bohem. Já se jí modlil i za toho idiota, co skočil při jedné cestě do práce pod vlak, zmačkal nárazník a nadělal všude plno svinčíku od krve.

bismarck napsal:

Dítě po potratu je naprosto jednoznačně mrtvé, protože je roztrhané na kusy. Jsou to zranění neslučitelná se životem. To je jako kdybyste chtěl křtít motorkáře po bouračce s utrženou hlavou.

To o čem asi mluvíte fungovalo dřív, kdy se tuším až půl hodiny po předpokládané smrti mohlo dotyčnému podat svaté přijímání, protože tehdy nešlo jednoznačně konstatovat smrt. Ale nejsem si jistý jestli se to vztahovalo také na křest. Mám za to že pro přijetí křtu nebo rozhřešení musí být člověk při vědomí.