Náboženská svoboda a současný Řím

Stojí za pozornost promluva kardinála státního sekretáře o náboženské svobodě v kontextu Evropské unie:

http://www.vatican.va/roman_curia/secretariat_state/card-bertone/2007/documents/rc_seg-st_20071019_fond-paolo-vi_it.html



V čísle 1. kardinál Bertone definuje náboženskou svobodu jako nezcizitelné subjektivní právo , které má rozměr jak soukromý tak veřejný, individuální, kolektivní a institucionální. Náboženská svoboda není jedním ze základních práv, ale hlavním právem, protože je ukazatelem stavu ostatních práv.

V dalších číslech své promluvy se kardinál zaměřuje na některé nedostatky náboženské svobody a její ohrožení v současné Evropě:

2. Současná kultura se zakládá více na zdůrazňování svobody než na zdůrazňování pravdy a spravedlnosti.

3. Absolutizace tolerance vede k tomu, že každé přesvědčení o pravdě, vylučující jiné "pravdy", je pokládáno za netoleranci. Předpoklad, že každé přesvědčení je stejně dobré, vede k tolerování nemravnosti. Dovedeno do důsledků, pokud nelze dokázat nemravnost určitého chování, lze obhajovat stejným způsobem zdravotní péči, kterou prokazoval Albert Schweitzer, i tu, jež byla poskytována v nacistických koncentračních táborech.

4. Představitelé nové Evropy neberou vážně skutečnou povahu náboženství, ale snaží se vytvořit "civilní náboženství" a církev omezit na instituci sociální péče.

5. Princip občanské rovnosti není respektován tam, kde se věřícím ukládá, aby jednali, jako by Bůh nebyl. Zatímco věřící se nemohou odvolávat na důvody víry, nevěřící se mohou odvolávat na racionalistické a sekulární důvody.

6. Soukromé pojetí náboženské svobody vytváří nepřátelský postoj ke katolickému školství a k vyučování náboženství na veřejných státních školách, přestože tato výuka je v souladu s vůlí rodičů a dětí.

7. Je podivné a vnitřně rozporné vyžadovat, aby byly viditelné symboly a zvyky menšinových náboženství přistěhovalců, a zároveň chtít skrývat a relativizovat symboly a zvyky křesťanského náboženství, které je většinovým a tradičním náboženstvím evropského kontinentu.

8.Závěr: Katolická církev je neústupná v principech, protože věří, a tolerantní v praxi, protože miluje všechny. Naopak, vyznavači sekularismu jsou často tolerantní v principech, protože nevěří v pevné a neměnné hodnoty, a netolerantní v praxi, protože neumějí vždy milovat.

Náboženská svoboda je odsouzený blud. A to hned několikrát.
To jen dokazuje, že Bertone je modernista až to hezké není.

Iacobus Augustinus napsal:

Náboženská svoboda je odsouzený blud. A to hned několikrát.
To jen dokazuje, že Bertone je modernista až to hezké není.

Bludem, který papežové vždy odsuzovali, je náboženská svoboda ve smyslu filosofickém, to jest ve smyslu náboženského relativismu nebo náboženské lhostejnosti.

Naopak církev vždy hájila a hájí náboženskou svobodu ve smyslu právním, tedy proti státu, který by chtěl věřícím zakazovat vyznávat nebo šířit víru nebo konat bohoslužbu, nebo naopak by chtěl nějakou víru vnuncovat. Myslím, že s takovým potlačováním svobody máme mnozí bohaté zkušenosti. A už apoštolové před veleradou prohlásili: "více je třeba poslouchat Boha než lidi." Na tento princip náboženské svobody ve smyslu právním se dnes odvolávají například katoličtí lékaři, když z důvodu víry odmítají výkon potratu v situaci, kdy jim to státní předpis ukládá.

Kardinál Bertone obhajoval právě právní pojetí náboženské svobody, když mluvil například o právu na náboženskou výuku, proti filosofickému pojetí náboženské svobody, když odsuzoval například falešnou toleranci.

Jen pro příklad:

Syllabus Pia IX.

X. Bludy, které se týkají dnešního liberalismu

77. V této dnešní době již není vhodné, aby katolické náboženství bylo považováno za jediné státní náboženství a aby všechny ostatní jakékoliv kulty byly vylučovány.

78. Bylo by proto chvályhodné, že v některých katolických zemích bylo zákonem postaráno o to, aby přistěhovalcům byl dovolen veřejný výkon jakéhokoliv jejich náboženského kultu.

79. Jest tedy omyl, že občanská svoboda jakéhokoliv kultu, nebo plná a všem přiznaná volnost pronášeti zjevně a veřejně jakékoliv názory a myšlenky, vede příliš snadno ke zkáze mravů a myslí, a k šíření zhoubné lhostejnosti náboženské.

80. Papež se může a má smířiti a dohodnouti s pokrokem svobodomyslností a moderní civilisací.

Náboženská svoboda ve smyslu povolení a stavění všech kultů(tedy pravého a nepravých) na stejnou rovinu je bludem a těžkým rouháním.
Všechny falešné kulty jsou tolerovány jen pro klid ve společnosti.
Bohužel to, co dnes předvádí oficiální struktury je bratříčkování se s pohany a sektáři(protestanty) a přitom se mluví právě o náboženská svobodě.
Pravou svobodu vyznání mají mít samozřejmě pouze katolíci. Protože jen oni vyznávají pravý kult a chválí Boha tak, jak On sám to chce. Všechny ostatní je možné tolerovat, ale rozhodně to neznamená svobodu k bludu.

Samozřejmě. Já s tím nemám nejmenší potíž. Jen se domnívám, že tak jako bl. Pius IX hájil katolické náboženství, když odsoudil tezi "Bylo by proto chvályhodné, že v některých katolických zemích bylo zákonem postaráno o to, aby přistěhovalcům byl dovolen veřejný výkon jakéhokoliv jejich náboženského kultu," hájí katolické náboženství i Bertone, když už se tu cizí náboženství rozpínají na náš úkor: "Je podivné a vnitřně rozporné vyžadovat, aby byly viditelné symboly a zvyky menšinových náboženství přistěhovalců, a zároveň chtít skrývat nebo relativizovat symboly a zvyky křesťanského náboženství, které je většinovým a tradičním náboženstvím evropského kontinentu."

Aby bylo jasné: Nejsem stoupencem náboženského relativismu ani mezinábožeského dialogu. Pokládám evropskou politiku za sebevražednou, a proto se domnívám, že státní sekretář dobře upozornil na to, že Evropská unie otevírá náruč muslimům a jiným, zatímco se snaži odstranit vše, co připomíná křesťanství (kříže ve školách a podobně).

O tom není sporu.
Problémem je spíše hned bod číslo jedna:
V čísle 1. kardinál Bertone definuje náboženskou svobodu jako nezcizitelné subjektivní právo , které má rozměr jak soukromý tak veřejný, individuální, kolektivní a institucionální. Náboženská svoboda není jedním ze základních práv, ale hlavním právem, protože je ukazatelem stavu ostatních práv.
To je dost problematické a kontradiktorní právě ke zmíněným tezím ze Syllabu.

Přiznávám, že problematiku náboženské svobody nemám pořádně pomyšlenou a zpracovanou. Snad tedy nějak takhle, připomínky vítám.

Je jasné, že stát, jako vše stvořené, je povinen ve se držet katolické nauky a že se jeho činitelé mají zúčastňovat veřejné katolické bohopocty. Jiná náboženství mají být v rozumných mezích tolerována. My tu ale nemáme katolický stát a nevyargumentujeme svá práva odkazem na nauku církve. Za takových okolností se nám hodí, když stát umožňuje náboženskou svobodu. To je tedy ta politická rovina.

V rovině inividuální je povinnost hledat pravdu a nelezené se držet. Práva může mít jen pravda, ne blud. Není tedy právem nikoho vyznávat nepravé náboženství. Takto chápaná náboženská svoboda jako právo každého si zvolit náboženství, kteé bude vyznávat a praktikovat, je blud.

Je tu ale jeden problém a to je povinnost následovat své svědomí. To může být nezaviněně mylné. Pokud tedy někdo nezaviněně má jiné náboženské přesvědčení než katolické, je jeho právem jej vyznávat - ne proto, že je objektivně nesprávné, ale protože odpovídá jeho svědomí. K přijetí víry nesmí být nikdo nucen, víra je svobodný úkon.

Já to chápu tak,že nikdo nesmí být NÁSILÍM A NÁTLAKEM nucen vyznávat katolickou víru.Víru a křest musí každý přijat svobodně.Nespojovat ji ale s dnešním ekumenismem a relativismem,tj.jinověrci nejsou vedeni k návratu,pohané k přijetí Krista.To je nebezpečné pro jejich spásu.Papež měl na mysli právě temto relativismus.V Belgii,která byla tehdy většinově katolická,existovala protestantská menšina.Pius IX proti tomu neprotestoval,že tan luteráni mají svobodu,že se jim zakazuje tuto víru vyznávat.V Anglii byli katolíci legalizováni až v druhé polovině 19 století.Pro sebe jsme svobodu chtěli,pro druhé ne.To samé bylo za komančů.Druhá vyznání jsou tolerována,je třeba se snažit jim katolickou víru zprostředkovat a dostat je z jejich omylů. Tak to nějak chápu já.

René Václavek napsal:

křest musí každý přijat svobodně.

Pokud by toto platilo, pak není možné křtít novorozeňata.
Tam se o svobodné vůli dá docela pochybovat

Iacobus Augustinus napsal:

René Václavek napsal:

křest musí každý přijat svobodně.

Pokud by toto platilo, pak není možné křtít novorozeňata.
Tam se o svobodné vůli dá docela pochybovat

V tomto případě se jedná o svobodu zákonných zástupců dítěte, neboť ti mají za dítě zodpovědnost i ve smyslu náboženském. T.j. ke křtu dětí musí přistupovat rodiče svobodně, nikoliv pod nátlakem.

Tak to chápu já.

Mikolaj napsal:

Iacobus Augustinus napsal:

René Václavek napsal:

křest musí každý přijat svobodně.

Pokud by toto platilo, pak není možné křtít novorozeňata.
Tam se o svobodné vůli dá docela pochybovat

V tomto případě se jedná o svobodu zákonných zástupců dítěte, neboť ti mají za dítě zodpovědnost i ve smyslu náboženském. T.j. ke křtu dětí musí přistupovat rodiče svobodně, nikoliv pod nátlakem.

Tak to chápu já.

Samozřejmě. Tak to chápu i já
Jen jsem chtěl pana Václavka upozornit na jistý nedostatek v jeho argumentu.

Já jsem se vyjádřil nepřesně,svobodné rozhodnutí chápu při křtu dospělých.Jinak samozřejmě platí svobodné rozhodnutí rodičů.

René Václavek napsal:

Já jsem se vyjádřil nepřesně,svobodné rozhodnutí chápu při křtu dospělých.Jinak samozřejmě platí svobodné rozhodnutí rodičů.

Ano, je mi jasné, že jste to tak myslel. Jste přece katolík

Jedná-li někdo podle bludného svědomí, nehřeší, ale nemá na toto jednání právo, protože právo je něco objektivního a vnějšího, jeho předmětem je dobro a to dobro objektivní, mimoto právo je něco, co je možno vynucovat, což v posledku by vedlo k absurdním závěrů, že by si např. Halík mohl vynucovat právo Hlásat modernismus.

Text se jeví rozporný. Od II. vat. koncilu ve všech textech Církve vane
podivný duch. Člověk nemůže plně říci ne a nemůže plně vyslovit ano. Je
to schizofrenní stav.

Hanno napsal:

Text se jeví rozporný. Od II. vat. koncilu ve všech textech Církve vane
podivný duch. Člověk nemůže plně říci ne a nemůže plně vyslovit ano. Je
to schizofrenní stav.

Myslím si totéž.

Hanno napsal:

Text se jeví rozporný. Od II. vat. koncilu ve všech textech Církve vane
podivný duch. Člověk nemůže plně říci ne a nemůže plně vyslovit ano. Je
to schizofrenní stav.

Mne to skôr pripadá tak, že človek môže naplno povedať nie a naplno aj áno - a všetko je v poriadku.
Ale samozrejme nie je v poriadku ten schizofrénny stav.

Je to tak, že prostý věřící (jako já nebo ty) může v otázce víry i jakékoli jiné říci ano ano/ ne ne, ovšem hierarcha se vyjádří v tom smyslu, že jsme pitomí, prostí a neučení, kdežto teologická věda, ktou on oplývá k dané věci praví úctyhodné:
za jistých předpokladů, dnes už víme, možná, respektive áno aj, někdy,, záleží na tom jak se to vezme, ve světle ducha koncilu a podobně, jen aby nemuseli říci (v autoritě svého úřadu) je to tak nebo je to onak.

slabika napsal:

Mne to skôr pripadá tak, že človek môže naplno povedať nie a naplno aj áno - a všetko je v poriadku.
Ale samozrejme nie je v poriadku ten schizofrénny stav.

To máš pravdu. Ale říci v jednom textu myslím si A i neA(přičemž se tato navzájem vylučují) je právě ta schíza, která je tak častým jevem v mluvě a myšlení pokoncilní hierarchie.
Je to snaha nikomu neublížit, nikoho neurazit. Nikoho, až na tradiční katolíky.
Ono vůbec se dnes málo zdůrazňuje fakt, že katolická církev jako Církev Kristova má plné právo na svobodu. Heretické sekty nikoliv. Právě proto, že jsou heretické, bludné a od pravé cesty odvádí.
Je to podobné, jako myšlení kardinála Vlka. V jeho hlavě je katolická církev asi jen jednou z mnoha mimořádných cest k Bohu. Kam tato bludná učení vedou je jasné.

V tom prípade mi asi neostáva iné, ako formovať sa oveľa viac v iných súvislostiach - dokumentami nielen od IIVK a neskôr.
Jednoducho ísť hlbšie - do časovo skoršieho obdobia - a tam čerpať. Pretože súčasná hierarchia mi jasné odpovede nedáva.

slabika napsal:

V tom prípade mi asi neostáva iné, ako formovať sa oveľa viac v iných súvislostiach - dokumentami nielen od IIVK a neskôr.
Jednoducho ísť hlbšie - do časovo skoršieho obdobia - a tam čerpať. Pretože súčasná hierarchia mi jasné odpovede nedáva.

To je vcelku jasné.
Církev svou pouť nezačala na Druhém vatikánském koncilu.
I když se nás o tom biskupové stále snaží přesvědčovat.

Já osobně začal důsledněji sledovat co jest hierarchií tvrzeno, až ve chvíli, kdy jsem dostal možnost srovnávat věroučné texty vydavané před II. vat. koncilu s těmi pokoncilními. Musím přiznat, že do té doby jsem vlastně nepřímo uznával, že ta skutečná obnovená Církev vlastně počala až v roce 1965. Dokumenty II. vat. koncilu se velmi špatně čtou a když přečtu dva odstavce, tak u třetího či čtvrtého ztrácím půdu pod nohama a nevím zda vlastně nevyvracejí ty předchozí. V místním žergónu tomu prostě říkáme "sračky" a ty já dnes už nečtu, je to ztráta času.

Vážení, jistě se shodneme, že současné instituce Evropské unie jednou rukou dávají ne křesťanským náboženstvím práva, která jim nepřísluší, a zároveň druhou rukou berou především katolické církvi práva, která jí přísluší (strategie je zřejmá a její zdroj rovněž). Já jsem vystoupení kardinála Bertoneho pochopil jako obranu katolické církve, při které upozornil na některé konkrétní oblasti, ve kterých k útokům na církev dochází. To byl důvod, proč jsem zde na ně upozornil (ejhle, opačné paralely mezi jeho vystoupením a postojem Rady Evropy, na který bylo na tomto fóru upozorněno v jiné rubrice). V čísle 7 jasně říká, že se menšinovým náboženstvím přistěhovalců poskytuje, co se zároveň odpírá křesťanství, jež je tradičním a většinovým náboženstvím Evropy, a že takový postoj je nepřijatelný i z hlediska obyčejné přirozené spravedlnosti.
Jacobus v této souvislosti napsal: "Málo se dnes zdůrazňuje fakt, že katolická církev jako Církev Kristova má plné právo na svobodu. Heretické sekty nikoliv. Právě proto, že jsou heretické, bludné a od pravé cesty odvádí." Souhlasím. Co odlišuje katolickou církev od heretiků? Pravda. A neříká tedy totéž státní sekretář, když si stěžuje, že současná kultura zdůrazňuje více svobodu než pravdu a spravedlnost? Když varuje před falešnou tolerancí, podle které je každé přesvědčení stejně dobré, což vede k tomu, že jsme tolerantní k nemravnosti? (Co se týče toho, že jiná náboženství odvádějí od spásy, to říká otevřeně také deklarace Dominus Jesus, kterou v roce 2000 vydala Kongregace pro nauku víry, jíž v té době byl prefektem kard. Ratzinger a sekretářem Bertone.)
Zaznělo tu také, že církev nezačala svou pouť na druhém vatikánském koncilu, i když se nás o tom biskupové stále snaží přesvědčit. Nejen biskupové... Také mě to vždy rozčiluje. Zatím jsem na to odpovídal, že Písmo svaté je také předkoncilní. Dnes můžeme citovat náměstka Kristova, který nám 7.7. napsal, že co bylo svaté předchozím generacím, zůstává svaté i pro nás. Koneckonců, už 22. prosince 2005 (pokud se nemýlím v datu) zdůraznil v promluvě k Římské kurii, že neexistuje žádná církev předkoncilní a církev pokoncilní, ale jediná církev, která je svatá, katolická, apoštolská.
Je pravda, že hlas některých církevních představitelů v posledních desetiletích nebyl jasný, zvláště tam, kde vlk pase ovce. Neřekl bych však, že to je případ Benedikta XVI. a jeho státního sekretáře. Kdo lépe vystihl dnešní dobu než kardinál Ratzinger ve svém posledním kázání před tím, než dosedl na Petrův stolec: "Kolik větrů nauky jsme viděli v těchto posledních desetiletích, kolik ideologických směrů, kolik myšlenkových proudů... od marxismu k liberalismu, od kolektivismu k radikálnímu individualismu; od ateismu k neurčitému náboženskému mysticismu, od agnosticismu k synkretismu. Každý den se rodí nové sekty a uskutečňuje se, co říká svatý Pavel o lidské vychytralosti a prohnanosti, která podvádí a klame. Mít jasnou víru podle Vyznání církve, bývá nálepkováno jako fundamentalismus. Naopak, relativismus, nechat sebou zmítat sem a tam větrem kdejakého učení, to bývá označováno za jediný správný postoj na úrovni času. Tak se dostává k moci diktatura relativismu, která neuznává nic definitivního a pro kterou je jediným měřítkem jen vlastní já a jeho rozmary." A když dosedl na katedru, ve stejném duchu prohlásil: "Z výše této katedry jako biskup Říma jsem povinen opakovat: Dominus Jesus."

slabika napsal:

Hanno napsal:

Text se jeví rozporný. Od II. vat. koncilu ve všech textech Církve vane
podivný duch. Člověk nemůže plně říci ne a nemůže plně vyslovit ano. Je
to schizofrenní stav.

Mne to skôr pripadá tak, že človek môže naplno povedať nie a naplno aj áno - a všetko je v poriadku.
Ale samozrejme nie je v poriadku ten schizofrénny stav.

Myslím, že zčásti ta dvojznačnost koncilních a pokoncilních textů je úmyslná, z části to vyplývá z opuštění tomistické filosofie, která vede své stoupence (i když se mohou někdy mýlit) k jasným jednozančně vykladatelným výrokům. Zkrátka nmůže platit současně A a non A a když se zdá, že tomu tak je, tak je třeba zavést distinkci, aby oba výroky nebyly kontradiktorní.