Rodinná morálka

Quido van Rijn napsal:

Iacobus Augustinus napsal:

Mikolaj napsal:

Antonio Ghislieri napsal:

Já zase z hlediska milosti, kterým vše poměřuji, nevidím žádný rozdíl mezi tzv. žitím na hromádce a tzv. civilním sňatkem (v případě, že je alespoň jedna strana pokřtěná)...

Že je někdo pokřtěný z hlediska jeho morálky vůbec nic neznamená (z hlediska Spásy samozřejmě ano!). Určitě víš, že křtění malých dětí je dneska módní !!! Manželka mi včera vyprávěla, jak vyslechla rozhovor dvou maminek, kde jedna vyprávěla, jak měli křtiny, jak to bylo fajn rodinné setkání a hrozná bžunda, protože tam nikdo nevěděl, co má dělat...

Rodiče takovýchto dětí jim(a sobě) zadělávají na Boží tresty. A pak se někdo diví...nechápu

Pokud je svátost křtu objektivně spojena s milostí Boží vůči křtěňátku (a to je) tak ten křest je pro to nevinné dítě požehnání. Postoj jeho rodičů je irelevantní. Pokud ti rodiče se chovají jak psáno výše tj. nehodně, pak jde o jejich osobní hřích. Ovšem to je vedlejší, hlavní je, že duše toho nemluvněte se otvírá Božímu působení a je přijato do Církve.

Jenže pro křest se požaduje záruka, že děcko bude vychováno pro Církev Boží. Pokud toto rodiče neudělají, jejich vina je veliká. To za a. A za b, je mnohem menší pravděpodobnost, že to děcko kdy vůbec opravdu uvěří. Tedy vyhlídky pro jeho duši taky nic moc.

Iacobus Augustinus napsal:

Quido van Rijn napsal:

Iacobus Augustinus napsal:

Mikolaj napsal:

Antonio Ghislieri napsal:

Já zase z hlediska milosti, kterým vše poměřuji, nevidím žádný rozdíl mezi tzv. žitím na hromádce a tzv. civilním sňatkem (v případě, že je alespoň jedna strana pokřtěná)...

Že je někdo pokřtěný z hlediska jeho morálky vůbec nic neznamená (z hlediska Spásy samozřejmě ano!). Určitě víš, že křtění malých dětí je dneska módní !!! Manželka mi včera vyprávěla, jak vyslechla rozhovor dvou maminek, kde jedna vyprávěla, jak měli křtiny, jak to bylo fajn rodinné setkání a hrozná bžunda, protože tam nikdo nevěděl, co má dělat...

Rodiče takovýchto dětí jim(a sobě) zadělávají na Boží tresty. A pak se někdo diví...nechápu

Pokud je svátost křtu objektivně spojena s milostí Boží vůči křtěňátku (a to je) tak ten křest je pro to nevinné dítě požehnání. Postoj jeho rodičů je irelevantní. Pokud ti rodiče se chovají jak psáno výše tj. nehodně, pak jde o jejich osobní hřích. Ovšem to je vedlejší, hlavní je, že duše toho nemluvněte se otvírá Božímu působení a je přijato do Církve.

Jenže pro křest se požaduje záruka, že děcko bude vychováno pro Církev Boží. Pokud toto rodiče neudělají, jejich vina je veliká. To za a. A za b, je mnohem menší pravděpodobnost, že to děcko kdy vůbec opravdu uvěří. Tedy vyhlídky pro jeho duši taky nic moc.

Tak tu máme problém toho kněze, který pokřtí, i když je mu jasné, že dítě vychováváno ve víře určitě nebude. Možné ale je, že se rodiče v budoucnu obrátí nebo dítě v dospělosti přijme víru odjinud.

Mikolaj napsal:

Tak tu máme problém toho kněze, který pokřtí, i když je mu jasné, že dítě vychováváno ve víře určitě nebude. Možné ale je, že se rodiče v budoucnu obrátí nebo dítě v dospělosti přijme víru odjinud.

Ano. Dřív byla praxe, že pokud nebyla záruka katolické výchovy a nehrozilo nebezpečí smrti, tak se nekřtilo. Ale to prakticky nenastávalo, protože katolíci si děcko pokřtít nechali a taky ho katolicky vychovali. Jinověrci, nebo dokonce ateisté nepřicházeli do úvahy.

Je pravda, že u křtu malých dětí se vyžaduje víra rodičů nebo těch, kdo je zastupují, a slib, že děti ve víře vychovávají. Je také pravda, že vina rodičů, kteří porušili slib daný při křtu svých dětí, je velká. Je do třetice pravda, že naděje na víru, na křesťanský život a potažmu na spásu jsou menší u dítěte, které není vychováváno ve víře, než u dítěte, které vyrůstá v katolické rodině.
Nicméně, na druhou stranu bych řekl, že je větší naděje, že k víře dojde člověk, který byl pokřtěn, než ten, kterého se milost posvěcující nikdy nedotkla. Hlavní důvod je dogmatický. Křest působí nesmazatelné znamení v duši (podobně jako biřmování a kněžství). Toto nesmazatelné znamení zůstává v duši, i když člověk těžkým hříchem ztratí milost posvěcující, vlité ctnosti a dary Ducha svatého. Je posledním zbytkem nadpřirozené výbavy u hříšníka a umožňuje, aby tato výbava byla kdykoli obnovená. Je vždy snazší něco obnovit, než stvořit z ničeho. V nepokřtěném člověku není nic nadpřirozeného.
Druhý důvod je psychologický. Pokřtěný člověk, i když nebyl ve víře vychován, může mít skrze svůj křest pocit sounáležitosti k církvi, který mu může v určitou chvíli usnadnit cestu k ní - není "cizí," je to "jeho církev" a on je "její."
Pomíjím právní důvod (křtem vznikají práva a povinnosti pokřtěného v církvi, jako např. právo na církevní manželství, pohřeb... - opět důvod přece jen někdy do toho kostela či na faru zajít, kněze oslovit a nakonec třeba také být "osloven") a jiné důvody.

Na stranu druhou je zajímavé, že většina konzervativních, respektive tradičních katolíků jsou konvertité pokřtění až tehdy, co pobrali rozum.

To je určitě povzbuzující a dokazuje, že u Boha není nic nemožného. My bychom ale po Bohu neměli žádat, aby dělal nemožné, ale sami dělat, co můžeme s prostředky které nám dal. Kráčet po cestách řádných a nespoléhat na mimořádné.

Scholasticus napsal:

To je určitě povzbuzující a dokazuje, že u Boha není nic nemožného. My bychom ale po Bohu neměli žádat, aby dělal nemožné, ale sami dělat, co můžeme s prostředky které nám dal. Kráčet po cestách řádných a nespoléhat na mimořádné.

Samozřejmě. Spoléháním na mimořádné stezky se vyznačují někteří dnešní mladí novusorďáci. Pokud ještě věří.

Iacobus Augustinus napsal:

Na stranu druhou je zajímavé, že většina konzervativních, respektive tradičních katolíků jsou konvertité pokřtění až tehdy, co pobrali rozum.

Myslím, že podobný relevantní průzkum se nedělal nebo ano?

Quido van Rijn napsal:

Iacobus Augustinus napsal:

Na stranu druhou je zajímavé, že většina konzervativních, respektive tradičních katolíků jsou konvertité pokřtění až tehdy, co pobrali rozum.

Myslím, že podobný relevantní průzkum se nedělal nebo ano?

Teď nevím, jak to myslíš. Mluvím o těch, co znám a chodí na mši svatou u nás, v ČR k Bratrstvu.

Iacobus Augustinus napsal:

Mikolaj napsal:

Na druhou stranu, ti bezvěrci jsou naše misijní území...

Pokud Tě to baví, prosím.
Já mám v popisu práce spíše apologetiku ve vztahu k novusorďákům. Nikomu nic vnucovat nebudu.
Kdo chce, ten si tradici najde. Kdo nechce, ať jde do háje.

Každý má své povolání a možná i oprávněné osobní preference. Potřebujeme obojí - misie mezi nevěřícími i poučovat pomýlené katolíky.

Prosím Jakuba, aby udělal anketu na tomto webu, abychom věděli, kdo je konvertita a kdo "tradiční". Je tady tuším 66 lidí, pokud by se toho většina zúčastnila, bylo by to zajímavé.

Mikolaj napsal:

Prosím Jakuba, aby udělal anketu na tomto webu, abychom věděli, kdo je konvertita a kdo "tradiční". Je tady tuším 66 lidí, pokud by se toho většina zúčastnila, bylo by to zajímavé.

Máš to mít

Úúúúúúúžasný. Vedeme, Jakube Doufám, že se všichni do tohoto tématu podívají!

Rozhovor s Michalem Semínem: http://www.natia.cz/layout2_cz.aspx?pageid=439

Pěkné, ale mrzí mně, že nemůžeme zříditm mravnostní policii a trestat zvrácenosti.

OK napsal:

Pěkné, ale mrzí mně, že nemůžeme zříditm mravnostní policii a trestat zvrácenosti.

To mě taky. Ale s tou pohanskou a novusorďáckou lůzou se dá těžko něčeho dosáhnout. Natož pak změny ve společnosti.
Velký vliv mají média, ale obávám se, že televize, potažmo rádio s katolickým programem, propagující katolickou morálku, by ani nedostala koncesi. Tedy vliv na společnost je minimální.
Společnost hnije a moderní katolíci jí zdatně pomáhají. Je to smutné.

Tak nevím, zda je to do tohohle tématu. Ale s trochou černého humoru asi ano...
http://www.blesk.cz/Clanek88749.htm

Mimo obsah jsou tam skutečné perly:
- Nic podobného katolická církev v Česku ještě nezažila.
- nemůže vykonávat žádné ceremoniály související s kněžským titulem

Mikolaj napsal:

Mimo obsah jsou tam skutečné perly:
- Nic podobného katolická církev v Česku ještě nezažila.
- nemůže vykonávat žádné ceremoniály související s kněžským titulem

To, že nic takového církev v ČR nezažila bude asi tím, že u dalších podobných případů nebyli redaktoři Blesku...

Kdo není v médiích, jako by nebyl. A to ani konkubinátní kněz...

Zajímavý článek na stránkách Radia Vaticana:

Pornohvězda křesťankou?

K dokumentárnímu filmu Jana BurianaOndřej Krajtl


Různí lidé o sobě prohlašují, že jsou křesťany, někdy dokonce katolíky. Jeden z nejzajímavějších exemplářů představil nový pořad České televize “Burianův den žen”. Písničkář, zpěvák a moderátor Jan Burian se v prvním díle vydal za pornoherečkou a pornoproducentkou Žanetou Rosenberg. Strávil s ní jeden natáčecí den a snažil se pochopit její svět, prostředí, v němž žije a pracuje, její plány, touhy a naděje. Setkání o to zajímavější, že mladá paní Rosenberg byla v šestém měsíci těhotenství a Jan Burian se nijak nepokoušel zakrývat svou nechuť k pornu, údiv a naprostou mimoběžnost jejich životů.
Podobně udivena byla řada diváků, kteří se rozčilovali, že pořad měl k objektivnímu dokumentu daleko. Nemýlili se, ale přesně takový byl tvůrčí záměr - podat subjektivní pohled výrazné osobnosti na osobnost jinou a na fenomén pornoprůmyslu s ní spojený. Těžko nakonec čekat něco jiného, když je Burianovým jménem celý televizní cyklus zaštítěn.
Z té půlhodiny vzájemného míjení a nepochopení nakonec vystoupily tři silné okamžiky. Jeden z nich: Nastávající matka sedí na nemocniční chodbě po ultrazvukovém vyšetření. Moderátor se ptá, zda přemýšlí o budoucnosti svého dítěte, o jeho pocitech a postavení mezi dětmi ve školce nebo ve škole, až se bude zmiňovat povolání rodičů a on u těch svých uvede: pornoherci. Prý se mu děti nebudou smát, je přesvědčena Žaneta Rosenberg, a on se nebude stydět, když ho doma vychovají k tomu, že porno je něco naprosto normálního a přirozeného; něco, co dětskou psychiku a vývoj nemůže nijak poškodit. O budoucnosti svého dítěte ve vztahu k porno-prostředí, kde bude žít, podle vlastních slov nepřemýšlí a problémy bude řešit, až přijdou. Jan Burian byl očividně zaskočen. Náhodný divák vyděšen.
Okamžik druhý: svatba manželů Rosenbergových. Protože jsou přesvědčeni, že jejich vztah vydrží dlouho, ne-li napořád, a také proto, že Žaneta pochází z katolické rodiny, rozhodli se i kvůli rodičům pro církevní svatbu. Robert k tomu sám říká: “Tak jsme několik měsíců chodili na faru na tu manželskou přípravu. Pravda, často to bylo tak, že jsem dotočil nějakou scénku s holkou, rychle se převléknul a jelo se do kostela. Několik dní před již předem zajištěným obřadem však přišlo od nějakého dobrého anonymního přítele na Žanetu udání, a celá naše svatba se začala probírat až ve Vatikánu. A Svatá stolice, záhada proč si tak říkají, rozhodla, že jsme pro církev nepřijatelní.” Nevím, zda se skutečně někdo ve Vatikánu zabýval dvěma tuzemskými pornohvězdami, ale dovedu si představit argumenty, s nimiž by za jejich současného tzv. zaměstnání musel odmítnout vykonat církevní obřad jakýkoliv kněz. Minimálně proto, že z pohledu těchto dvou je církevní sňatek jakousi veřejnou manifestací pevnosti vzájemného svazku. Naprosto se zde vytrácí svátostný rozměr manželství, spojení s Kristem, směřování k Božímu království, život v Bohu a s Bohem. Kněz, který je na svatbu připravoval, jim údajně řekl, že je jedno, jací hříšníci chodí do kostela - když můžou lháři, zloději a násilníci, proč by nemohli i pornoherci. A ideální by prý bylo kdyby s pornem tak třeba do pěti let skončili. Vskutku podivuhodná věrouka!
Je pravda, že všichni jsme hříšníci, ale o svých hříších víme, snažíme se s nimi bojovat a zbavovat se jich hned, stále znovu a znovu. Nic jako podmíněné pokání neexistuje. Při zpovědi nad svými hříchy vyjadřujeme lítost. Litují snad manželé Rosenbergovi, kteří sami přiznávají zájem o porno kvůli rychlému a snadnému výdělku, že bohatnou na slabostech druhých? Církev nikoho nezavrhuje, každému nabízí možnost nápravy pozemského života. Bude zajímavé sledovat, zda tuto možnost Rosenbergovi využijí. Spíše však ne. Jejich zájem o církevní sňatek, jak vyplývá z dalších odhalení Burianova dne žen, se odehrával výhradně v rovině společenské. Nešlo o cestu ke spáse či následování svědomí, nýbrž o dojem u ostatních, poměřit se s nimi. O snahu patřit do nějakého “dobrého” klubu “slušných” lidí - katolickou církev tak zde staví na roveň jezdeckého oddílu, motorkářského klubu nebo spolku zahrádkářů.
Jaksi mimochodem z lidí, kteří se navenek tváří, že s pornem nemají problém a při jeho obhajobě používají často velmi sofistikovaných argumentů, vyplynula touha a zoufalá snaha nebýt na černé listině, touha zapadnout mezi většinovou společnost a dokázat si svou normálnost. A potlačované vědomí, že pornoprůmysl normální a morální není.
Okamžik třetí: Setkání průvodce pořadem Jana Buriana s rodiči pornoherečky Žanety. Možná nejsmutnější okamžik pro všechny, kteří vychovávají děti. Rodiče nechápou, co bylo špatně, co se kdy pokazilo, že jejich dcera skončila u porna. Vždyť se jí přece snažili předat nějaké morální zásady. Rezignovaně vypovídají, že se jim to nelíbí, ale musí to přetrpět, pokud nechtějí o svou dceru úplně přijít a ztratit s ní kontakt. Dokonce se ji pokoušejí hájit a zastávat před Burianovými nepříjemnými dotazy. Co jim zbývá jiného? Vymlouvat se na dobu, která se změnila? Na společnost, která ve své většině s pornografií nemá naprosto žádný problém, odmítá její nebezpečí a bez větších potíží by se dokázala z pasivních konzumentů změnit na aktivní protagonisty?
Veskrze smutný a beznadějný pořad měl drobnou dohru na internetových stránkách v diskusích diváků. Někteří z nich vytýkali Janu Burianovi, že svými vytrvalými přímými, někdy až bezohlednými otázkami prokázal neúctu k člověku, s nímž vedl rozhovor. Zvláště bizarní konstatování v případě porna, které je založeno na neúctě ke druhému, na ponižování lidských bytostí. Nepříjemná pravda je prostě... nepříjemná - neradi ji slyšíme, zvláště pokud se týká nás samotných.
Ne, prostě není možné být pornoherečkou a zároveň křesťankou. V tomto směru je titulek tohoto textu zavádějící. Existují hodnotové systémy, které jsou vzájemně neslučitelné, i když nám média ukazují třeba i pravý opak.
O pornografii se říká ledacos, někdy ve snaze ji omluvit i to, že jde přece pouze o zachycení reality. Filosof Jean Baudrillard kdysi v eseji O svádění uvedl, že pornografie nemá s realitou nic společného - k prostoru sexu přidává další rozměr, čímž jej činí reálnější, než je jeho realita. Nejde tedy o skutečnost, ale klam - klam zakrývající obrovskou duchovní a duševní prázdnotu. Burianův den žen to odkryl více než přesvědčivě.

Pan Ondřej Krajtl od doby co měl problém s obhajobou Pottera,se výrazně zlepšil .

No nevím.., pohybuji se v komunitě lidí, pro něž je R.R. and his job čímsi jako polobohem. A ti při uspokojování svých slastí tedy rozhodně žádnou prázdnotou netrpí.., naopak se silácky vytahují svými "výkony" a krom jedné vyjímky (popíšu později..) ani ty dívky nepociťují nějakou újmu. Víte, každý z nás tradičních křesťanů si musí neustále připomínat, že křtem byl z tohoto světa vyjmut a tudíž i ztrácí určitou schopnost chápat všechny ty spokojené pohánky, kteří hřeší ostošest.., osobně si myslím, že Burianovi je úplně ukradený nějaký možný mravní deficit při výchově malého Forresta a jde mu jen o senzaci, v Rosenbergově případě navíc umocněnou podivným zákulisím celého jeho případu.

Anton.

P.S: Víte, že R.R. je původem "Apač"??

Radim Lhoták: Čeká nás konec rodiny? - http://www.rovnopravnost.cz/zpravy/ceka-nas-konec-rodiny--1217/

Autor není katolík, patrně ani ne křesťan, ale v mnohém píše sympaticky a publikuje mu to server, který je v oblasti sexuální morálky velmi liberální.

Jo a nebo bys mohl studovat opravdu katolickou nauku, ale jak píše Jakub, taková se na českých fakultách neučí, takže zbývá se vzdělávat v tomto ohledu sám za vedení opravdu dobrého kněze s náležitými vědomostmi a schopnostmi a hlavně s dostatkem času se tomuto věnovat. Jestli takový vůbec existuje to ví jen on (ten kněz) a Bůh.