Všeobecný indult BUDE

Proč si to myslím?

1. Papež Benedikt XVI chce smazat netoleranci vůči FSSPX, kterou provozoval jeho předchůdce Jan Pavel II - o tom svědčí jeho jednání s představiteli FSSPX.
2. Toto by papež nemohl samostatně proti odporu kardinálů prosadit, proto se jich předem ptal na názor k této věci (regularizace FSSPX).

A jak se to dotýká všeobecného indultu?

a) Všeobecný indult vyrazí SSPX dech (podle této strategie), protože tradiční mše se budou moci sloužit na mnoha místech, aniž kněží co je vysluhují budou "podezřelí" :-)
b) K regularizaci SSPX NEMUSÍ pak vůbec dojít a jaksi pominou důvody tradičních katolíků pro příklon k SSPX - pokud důvodem bylo jen tíhnutí k liturgii před reformou.


Quido.

Quido van Rijn napsal:

Proč si to myslím?

1. Papež Benedikt XVI chce smazat netoleranci vůči FSSPX, kterou provozoval jeho předchůdce Jan Pavel II - o tom svědčí jeho jednání s představiteli FSSPX.
2. Toto by papež nemohl samostatně proti odporu kardinálů prosadit, proto se jich předem ptal na názor k této věci (regularizace FSSPX).

A jak se to dotýká všeobecného indultu?

a) Všeobecný indult vyrazí SSPX dech (podle této strategie), protože tradiční mše se budou moci sloužit na mnoha místech, aniž kněží co je vysluhují budou "podezřelí" :-)
b) K regularizaci SSPX NEMUSÍ pak vůbec dojít a jaksi pominou důvody tradičních katolíků pro příklon k SSPX - pokud důvodem bylo jen tíhnutí k liturgii před reformou.


Quido.

Ovše je tu ještě případ katolíků, kteří k FSSPX lnou z důvodů jejich katolicity.
Protože ať se snažím, jak se snažím, lex orandi v tradiční mši svaté rozhodně nevypovídá lex credendi dnešních moderních katolíků. A proto věřím, že Bratrstvu to dech nevyrazí. Nejde přece jen o mši svatou, ale o celou nauku.

Iacobus napsal:

Quido van Rijn napsal:

Proč si to myslím?

1. Papež Benedikt XVI chce smazat netoleranci vůči FSSPX, kterou provozoval jeho předchůdce Jan Pavel II - o tom svědčí jeho jednání s představiteli FSSPX.
2. Toto by papež nemohl samostatně proti odporu kardinálů prosadit, proto se jich předem ptal na názor k této věci (regularizace FSSPX).

A jak se to dotýká všeobecného indultu?

a) Všeobecný indult vyrazí SSPX dech (podle této strategie), protože tradiční mše se budou moci sloužit na mnoha místech, aniž kněží co je vysluhují budou "podezřelí" :-)
b) K regularizaci SSPX NEMUSÍ pak vůbec dojít a jaksi pominou důvody tradičních katolíků pro příklon k SSPX - pokud důvodem bylo jen tíhnutí k liturgii před reformou.


Quido.

Ovše je tu ještě případ katolíků, kteří k FSSPX lnou z důvodů jejich katolicity.
Protože ať se snažím, jak se snažím, lex orandi v tradiční mši svaté rozhodně nevypovídá lex credendi dnešních moderních katolíků. A proto věřím, že Bratrstvu to dech nevyrazí. Nejde přece jen o mši svatou, ale o celou nauku.

Máš pravdu, já si to také myslím, ovšem představa hierarchie může - s tím odklonem z důvodu vyhovění volání po tradiční mši - počítat.
No ale když je zákon modlitby zákonem víry, pak se to zvrtne předpokládaným všeobecným indultem dobře pro všechny katolíky :-)
Ale nevyzpytatelné jsou cesty Páně :-) Možná, že bude potřebnější tříbit duše katolíků dalších mnoho let - a pak ....
Quido.

Liturgie a chudí jsou
pokladem Církve

Gianni Cardinale rozmlouvá s arcibiskupem Albertem Malcolmem Ranjithem, kterého Benedikt XVI. jmenoval sekretářem Kongregace pro bohoslužbu a svátostný řád. Arcibiskup Ranjith pochází ze Srí Lanky a letos v listopadu oslavil 59. narozeniny. Je to druhý důležitý kuriální úřad, který Benedikt XVI. za svého pontifikátu obsadil. Máme příležitost seznámit se s touto osobností.

Excelence, jak jste přišel ke svému povolání?

Pocházím z dobré katolické rodiny. V naší farnosti byla zdravá, dobrá tradice žít v Církvi s radostí. Velmi rozšířenou praxí byla každodenní účast na mši svaté. Farnost vedl jeden velmi dobrý francouzský misionář, oblát Neposkvrněného početí Panny Marie. Pater Jean Habestroh dal všechno pro Ježíše a Církev. Byl to pravý vzor zbožnosti. Tak se stalo, že jsem slyšel povolání vstoupit do služeb Pána uprostřed živé víry v rodině a ve farnosti již jako malý chlapec. A protože jsem byl ministrantem, povolání přirozeným způsobem dozrávalo.

Kde jste studoval?
Na jedné škole křesťanských bratří La Sales, velmi dobré škole, kde se pěstovala zbožnost. Každý den jsme se modlili růženec, takřka všichni byli členy Legio Mariae. Měl jsem štěstí, že ve škole nerostlo jen moje akademické vzdělání, nýbrž také duchovní život. A bratři La Sales byli velmi dobrými vzory.

Když mi bylo 18 let, nastoupil jsem do kněžského semináře v Kandy. Můj otec tím nebyl nejdříve nadšen, protože jsem byl jediný syn a k tomu prvorozený. Musím především poděkovat mé matce, že se moji rodiče nakonec rozhodli dát souhlas k mému vstupu do semináře. Nejdříve jsem studoval filozofii a nějaký čas jsem strávil mimo seminář. Pak mě poslal první a jediný kardinál Srí Lanky Thomas Benjamin Coorey do Říma na kolej Propaganda Fide, kde jsem měl dokončit teologické studium.

Kněžské svěcení jste pak přijal v Římě?

Ano, 29. června 1975. Bylo nás tehdy v rámci Svatého roku 350 jáhnů, které vysvětil Pavel VI. Pak jsem navštěvoval Papežský biblický institut, kde jsem po čtyřech letech získal licenciát teologie. Mohl jsem absolvovat kurz na židovské univerzitě v Jeruzalémě, kde mi rabíni, kteří tam přednášeli, zprostředkovali velkou lásku k Božímu slovu. Svatá země je plná Boha a jeho lásky k lidstvu, kterou je možno na těchto místech takřka hmatat. Moje kněžské povolání bylo v tomto klimatu každý den živeno novou duchovní silou.

Po skončení studia jste se vrátil v roce 1978 do své vlasti.

Byl jsem kaplanem v dosud nerozvinuté zóně, v rybářské vesnici, kde byli katolíci. Tak jsem poznal skrze velkou hnací sílu liturgie souvislost mezi každodenním životem a teologií. Kdo intenzivně celebruje a modlí se, tomu pomáhá to, co celebruje, aby to přenášel do života. Pracoval jsem pak jako farář ještě v jiné rybářské vesnici. Právě styk s realitou mě naučil, jak je důležité, aby se Církev starala také o sociální otázky. Od té doby je láska k liturgii a k chudým – těmto dvěma velkým pokladům Církve – určitým kompasem mého kněžského života. I když se mi tehdy ani nesnilo, že bych se mohl stát sekretářem Kongregace pro bohoslužbu a svátostný řád...

Jak jste těmto lidem pomáhal?

Díky kontaktům, které jsem navázal v Římě a v Německu, nedala Boží pomoc na sebe dlouho čekat. Také díky této aktivitě jsem se mohl v roce 1983 stát rektorem Papežského misijního díla. Tento úřad jsem zastával 10 let a to mi umožnilo setkat se s mnoha rektory Papežského díla z celého světa. Schůze mi pomohly získat opravdu katolický, všeobecný pohled Církve.

Roku 1991 jste byl jmenován světícím biskupem v Colombu. Jaké první zkušenosti jste jako biskup udělal?

Jako světící biskup jsem mohl být přítomen v celé diecézi a spolupracovat přímo se svým diecézním biskupem. Tehdy jsem si ujasnil, jak velice lidé potřebují blízkost svých biskupů, od kterých očekávají život, který je odrazem života nejvyššího Pastýře Ježíše Krista. Episkopát mě pověřil, abych spolu s vládou a Svatým stolcem připravil cestu Jana Pavla II. na Srí Lanku (leden 1995). Byla to úžasná zkušenost. Bylo dojemné vidět, jak se prostí lidé tlačí za papežem a zahrnují ho projevy své náklonnosti.

Byla to první návštěva papeže ve Srí Lance?

Ne, již pětadvacet let předtím v prosinci 1970 zde udělal zastávku papež Pavel VI. při návratu z Austrálie do Říma a slavil na letišti mši svatou. Byl jsem tehdy mladý seminarista a vzpomínám si, s jakou radostí přijali papeže na ostrově katolíci, a nejen oni.

Koncem roku 1995 Vám bylo svěřeno vedení nové diecéze Ratnapur, kde jste zůstal až do roku 2001.

Prosili mě, abych se ujal nové diecéze uvnitř země. Přijal jsem to. Bylo to pět velice šťastných let, i navzdory problémům, které jsou ostatně všude, především když je třeba budovat novou strukturu diecéze. Naučil jsem se sblížit se s klérem, který vykazoval v Ratnapuru určitý rozkol, i s věřícími, většinou velmi chudými lidmi. Dostal jsem se do styku nikoliv s rybáři, ale s dělníky čajových plantáží.

Kolik je v Ratnapuru katolíků?

Jen dvě procenta. Vztahy k ostatním obyvatelům, převážně buddhistům, byly dobré. Když jsem přišel jako biskup do diecéze, navštívil jsem všechny buddhistické chrámy ve městě a setkal jsem se s mnichy. Od prvního dne jsme navázali dialog a spolupráci ve všech oblastech, kde to bylo možné, například v sociální sféře. K některým z těchto mnichů jsem měl velice přátelský vztah. Dávali mi někdy i rady a nápady, když jsme stavěli nové kostely.

A přece se v Srí Lance debatuje o zákonech, které mají zabránit přecházet z jednoho náboženství k druhému...

Jedná se o otázku, která je předmětem diskuse na národní úrovni a souvisí s dlouholetou válkou mezi (převážně hinduistickou) menšinou Tamilů a singhalešskou většinou (převážně buddhisté). Dalším důvodem jsou ne právě korektní aktivity některých křesťanských fundamentalistických sekt. Singhales-buddhistická většina se bojí menšin, Tamilů, ale i křesťanských společenství, která jsou jak u Tamilů, tak u Singhalesů. Chtějí hrát ve společnosti dominantní roli, a tak se může stát, že jako reakci budou chtít kontrolovat menšiny, a ty se opět mohou cítit utiskovány. To na obecné rovině. Když jsem byl biskupem v Ratnapuru, byla situace klidná, i když i v naší oblasti byly krizové zóny – ty jsou hlavně na severovýchodě země.

V roce 2000 bylo zveřejněno prohlášení Dominus Iesus o jedinečnosti a univerzálnosti spásy v Ježíši Kristu. Nevytvořilo to problémy v dialogu s buddhisty?

Abych řekl pravdu, problém vznikl již v roce 1994, když Jan Pavel II. zveřejnil svou knihu rozhovorů s Vittoriem Messorim Překročit práh naděje, ve které jsou obsaženy výroky o buddhismu. Ty vyvolaly reakci. Ta přišla ze zahraničí a v novinách se objevily zprávy, že papež napadl buddhismus. Tyto články zostřily napětí, ačkoliv málokdo knihu vůbec četl. Jeden buddhistický mnich, kterého jsem znal, napsal velký článek do největších anglických novin ve Srí Lance Daily News, ve kterém hájí Svatého otce. Napsal, že podle Buddhových pokynů všechna učení je třeba kriticky zkoumat, tedy i vlastní učení. A že papež má tedy právo říct, co podle jeho mínění je na buddhismu negativní. Je paradoxní, že papež byl více kritizován ze strany katolických teologů než od samotných buddhistů. Víceméně totéž se opakovalo s Dominus Iesus. Útoky přišly z katolické strany, nikoliv odjinud. V těchto věcech se někdy lidé nechají unést více vlastními emocemi než analýzou faktů. Dochází tak k absurdním situacím.

Když přijel Jan Pavel II. do Srí Lanky, buddhističtí vůdci se setkání s papežem neúčastnili.

Vůdci ne, ale mnoho buddhistických věřících, a to s velkou radostí! Chtěl bych zdůraznit, že hlavní oltář, na kterém papež celebroval na poli Galle-Face, navrhl jeden buddhistický mnich a náš přítel, který odmítl dát se druhými instrumentalizovat.

Vraťme se k aktuálnímu tématu. Co soudíte o pokusu zavést v zemi zákony proti konverzím?

My křesťané chceme především buddhistické většině jasně a zřetelně říct, že není naším úmyslem pohřbít náboženské a kulturní tradice, se kterými se většina obyvatel Srí Lanky identifikuje. A i kdyby byl takový zákon schválen, nemuselo by to ještě dlouho mít negativní důsledky. Znamenalo by to, že Pán chce vystavit naši víru zkoušce, že se víra našeho křesťanského lidu s jeho pomocí stane silnější.

29. dubna 2004 jste byl jmenován apoštolským nunciem pro Indonésii a Východní Timor.

Přijal jsem toto poslání s velkým zájmem. Jako biskup jsem spolupracoval s nunciaturou v Colombu, ale neměl jsem specifické vzdělání, které má nuncius. Mohu říci, že to byla pro mě velice bohatá zkušenost, při které jsem se snažil být nablízku Církvi a jejím biskupům, a tak jim demonstrovat blízkost Svatého otce.

Když jste pobýval v Jakartě, zpustošilo tsunami jihovýchod Asie.

Byl právě u mě jako host dobrý přítel vídeňský kardinál Schönborn. Když jsme se dověděli o tragédii, přerušili jsme svůj program a odjeli jsme do Banda Aceh. Byla to velice obtížná cesta, ale dostali jsme se na postižená území. Obraz, který se nám naskytl, byl strašný. Všude smrt a zničení. Dva dni jsme pracovali jako misionáři, spali v nouzových ubikacích bez tekoucí vody a bez proudu. Ale byli jsme rádi, že jsme mohli být nápomocní u katolického společenství v Banda Aceh a Nias. Zpráva, kterou vyslal evropským stanicím kardinál Schönborn, byla rozhodující pro solidaritu, kterou jsme zakusili ze všech částí světa. Díky síti Charity a pomoci Svatého stolce podařilo se nám vybudovat solidní pomocný program pro postižené obyvatelstvo. Indonéská Charita byla ochromena a s pomocí kardinálů a arcibiskupa z Jakarty jsme tento orgán opět konsolidovali a oživili pomocné projekty pro obnovu a výstavbu této oblasti. Vzpomínám ještě na nekonečná, ale důležitá jednání, díky kterým mohla Církev realizovat náš přínos pro pomoc postiženým.

Krátce před jmenováním nunciem jste uveřejnil v L’Osservatore Romano komentář k instrukci
Redemptionis Sacramentum o některých záležitostech týkajících se Nejsvětější Eucharistie.

Napsal jsem tento článek na přání prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátostný řád kardinála Arinzeho. Pokládám Redemptionis Sacramentum za velice užitečný dokument, a proto jsem připojil svůj komentář.

Byl to takřka „prorocký“ článek, když vezmeme v úvahu úřad, jaký nyní zastáváte...

Liturgie a především její pastorační aspekty mě vždy velice zajímaly. Mnoho jsem k tomuto tématu přečetl, abych se v tomto ohledu více vzdělal. A když jsem někdy náhodou potkal tehdejšího kardinála Ratzingera, vždy jsme spolu hovořili o liturgii.

Při jaké příležitosti jste se seznámil s kardinálem Ratzingerem?

V souvislosti s případem teo-loga Tissy Balasuriye a jeho knihy Marie a lidské osvobození, která neodpovídala učení katolické církve. Několikrát jsem se s kardinálem Ratzingerem setkal a mluvili jsme o otázkách mezináboženského dialogu, ale také o otázkách liturgie. Jsem nejen horlivý čtenář jeho knih, nýbrž se také od něho osobně učím jeho lidským kvalitám. Viděl jsem v něm vždy velkého teologa a za jeho slovy jsem nikdy neviděl pedanta, nýbrž především jeho osobu, která je velice blízko našemu Pánu.

V Jakartě jste byl téměř dva roky. 10. prosince 2005 jste byl jmenován sekretářem Kongregace pro bohoslužbu a svátostný řád. Bylo pro Vás nové povolání do Říma překvapením?

Benedikt XVI. mě pozval v létě na audienci do Castel Gandolfa a zeptal se mě, zda bych přijal toto jmenování. Vždy jsem se zajímal o liturgii, kterou pokládám za klíč vztahu mezi vírou a životem, protože křesťanskou víru prožíváme tak, jak slavíme liturgii. Liturgie na jedné straně aplikuje víru a na druhé straně ji živí. Bylo pro mě radostí přispět svým, třeba skromným podílem na tomto poli, které leží papeži Benediktovi velice na srdci.

Prvním Vaším veřejným vystoupením v této nové funkci byla Vaše přednáška při prezentaci knihy Uwe Michaela Langa – Obráceni k Pánu. Směřování liturgické modlitby. Předmluvu k německému vydání této knihy napsal kardinál Ratzinger.

Četl jsem tuto knihu i překrásnou předmluvu kardinála Ratzingera. Když jsem dostal pozvání, ihned jsem řekl – ano. Byla to totiž příležitost uvést pozitivní debatu v Církvi. Mnoho se mluví o účasti věřících na liturgii. Ale je tato účast skutečně větší, když celebruje kněz obrácen k lidu a nikoliv k oltáři? Není totiž vůbec řečeno, že účast je aktivnější, když kněz celebruje obrácen k lidu. Může se stát, že věřící se dávají odvádět. Je to opravdová účast, když dojde k velkému zmatku a kněz jde někdy až k posledním řadám, aby jim dal pozdravení pokoje? Je to opravdu ona actuosa participatio, jakou chtěl Koncil, nebo velké odbočení, které vůbec nepomáhá k tomu, soustředit se a vnitřně prožít základní moment mše svaté, nemluvě o tom, že někdy věřící zcela zapomenou na Agnus Dei. Opakuji: Kniha P. Langa je velice užitečná provokace, počínaje předmluvou, ve které kardinál Ratzinger připomíná, že Koncil nikdy nepožadoval, aby se odbourala latina ani aby se revolucionalizoval směr liturgické modlitby.

Vaše interview v časopise La Croix pod titulem – Liturgická reforma II. vatikánského koncilu se nikdy nerozběhla – vyvolala citelné emoce. Můžete vysvětlit svůj názor na liturgickou reformu po II. vatikánském koncilu?

Tato slova byla vyňata ze souvislosti. Není pravda, že odsuzuji všechno, co přišlo po II. vatikánském koncilu. Řekl jsem spíše, že výsledek, který se od reformy očekával, se nedostavil. Ptáme se, zda liturgický život, účast věřících na mších svatých, je větší a lepší než v padesátých letech. Je možno kritizovat okolnost, že účast věřících na mši byla spíše pasivní a věřící praktikovali spíše osobní zbožnost. Ale mají dnes věřící osobní účast duchovně výše postavenou? Došlo skutečně k tomu, že mnozí, kteří se od Církve vzdálili, jsou přitahováni novými liturgiemi k tomu, aby stáli před našimi kostely a prosili o vpuštění? Nebo je tomu spíše tak, že se mnozí vzdalují a kostely se vyprazdňují? O jaké reformě je tedy řeč?

Je to vina sekularizace...

Jistě, ale situace je výsledek a způsob toho, jak se dnes zachází s liturgií, lépe řečeno – jak špatně se s liturgií naložilo. Podle mého názoru se svatosvatá očekávání Koncilu, že budeme mít lépe pochopenou a následně duchovně plodnější liturgii, nenaplnila. Je třeba tedy teprve velmi mnoho udělat, aby se kostely opět naplnily věřícími, kteří pociťují, jak se jich při liturgii skutečně dotýká Pán. V sekularizovaném světě jsme se proti tomu nepokusili pozvednout lidská srdce k velikosti našeho Pána, nýbrž jsme snížili božská tajemství na banální úroveň.

Když jste byl jmenován sekretářem Kongregace pro bohoslužbu, psal tisk, že máte dobré vztahy k lefebvriánskému světu. Souhlasí to?

Mons. Marcela Lefebvra jsem sám nepoznal už proto, že patřím do jiné epochy. Měl jsem sice kontakty s některými jeho učedníky, ale rozhodně nepatřím k fanouškům lefebvriánů. Oni bohužel nejsou v plné jednotě se Svatým stolcem, ale to, co někdy říkají o liturgii, je velice rozumné. A proto jsou také hrotem, který nás nutí přemýšlet o tom, co děláme. To neznamená, že mohu být označován za přítele nebo přívržence lefebvriánů. Sdílím některé body no globals sociální spravedlnosti, ale proto ještě zdaleka nejsem jejich přívržencem. Na druhé straně tridentská mše není soukromým majetkem lefebvriánů. Ona je pokladem Církve, nás všech. Jak řekl papež minulý rok v římské kurii, není II. vatikánský koncil žádný zlom, nýbrž obnova kontinuity. Minulost nikdo nezavrhuje. Na ní rosteme.

Znamená to, že tzv. mše Pia V. opravdu nikdy nebyla zrušena?

Skutečnost, že před nedávnem byla v Bordeaux zřízena společnost apoštolského práva, která především používá předkoncilní liturgické knihy (je tím míněn Institut Dobrého pastýře, ke kterému náleží někteří bývalí lefebvriáni), znamená zcela jednoznačně, že mši svatého Pia V. nelze pokládat za zrušenou novým misálem Pavla VI.


30giorni 9/2006 v casopisu Sětlo

Nějaké novinky o indultu v němčině.

http://www.kreuz.net/article.4358.html

Tak se po Francouzích a Italech ozvali Poláci. Text jejich prohlášení je zde. Ovšem těžko říct, zda to vůbec bude něco platné. Zprvu jsem věřil, že bude generální indult vydán, ale teď už to stále více připomíná spíš čekání na Godota.

Kdyby ve Vatikánu nerozhodovalo politikaření ale ohled na dobro duší, dávno by se papež vyjádřil v tom smyslu, že Trident nikdy zakázán nebyl a kněží mohou tuto liturgii - samozřejmě po jejím zvládnutí - vysluhovat - a nečekalo by na tzv. vhodnou příležitost.
Ona tato "vhodná" příležitost totiž nemusí nikdy ani nastat. Papež je taky jen člověk a co my víme - dnes je tady a zítra být nemusí, tak jako každý z nás. Co můžeš udělat dnes nemá se odkládat na zítřek. A jde-li o dobro svěřených duší je otálení a oddalování naplnění tohoto dobra hříchem.
Quido.

Pročítám Vaše forum ohledně snahy po obnovení starobylého ritu podle římského, podle sv. Pia V. upraveného a ustanoveného. Nevím, proč by tento ritus ve větší míře neměl být sloužen. V podobném duchu se přece vyjadřoval ve svých publikacích msgre. Joseph Ratzinger - současný papež Benedikt XVI. V knize „Bůh a svět“ napsal: „... je potřeba konečně přestat s pohrdáním liturgií, závaznou do roku 1970. S každým, kdo se vysloví za další trvání této liturgie nebo se jí účastní, se dnes zachází jako s (prašivým) malomocným – tady končí veškerá tolerance... Nerozumím také, proč se tolik biskupů do značné míry podřídilo téhle nákaze intolerance, která bez přesvědčivých důvodů stojí v cestě nezbytnému smíření uvnitř církve.“
A bylo to publikováno na Radio Vaticana!
Josef

Víte, ono je trochu problém, že to, co říká J. E. Ratzinger, respektive B16 si u nás v české kotlině J. E. Vlk upraví, případně na to zcela kašle.
Důkazem o jeho vstřícnosti ke sloužení katolické mše svaté budiž jeho instrukce k povolení sloužit indultně(už to je samo o sobě kravina) tradiční mši na Karlově.
Nesmí se to dál šířit ani jakkoliv propagovat. To je do nebe volající!! Jak se bude jednou zodpovídat za boj proti katolické mši svaté, fakt netuším.

Právě dneska jsem si ten zpravodaj pročítal. To je skutečně otřes, když kardinál nařídí tajit Mši sv. O tom, proč je tato Mše zcela nesmyslně sloužena večer, asi ani nemá význam něco říkat.

Iacobus napsal:

Víte, ono je trochu problém, že to, co říká J. E. Ratzinger, repsektive B16 si u nás v české kotlině J. E. Vlk upraví, případně na to zcela kašle.
Důkazem o jeho vstřícnosti ke sloužení katolické mše svaté budiž jeho instrukce k povolení sloužit indultně(už to je samo o sobě kravina) tradiční mši na Karlově.
Nesmí se to dál šířit ani jakkoliv propagovat. To je do nebe volající!! Jak se bude jednou zodpovídat za boj proti katolické mši svaté, fakt netuším.

Je to jeho svědomí (kardinálovo). Opravdu je mi kardinála líto, že je tak zaslepený a nechává se unášet svojí mocí a její arogancí vůči těm, kteří nehltají libarální filozofické svinstvo, které je bohužel do Církve zataženo. Tam je počátek a příčina proč ubývá kněžských povolání a schopnosti mladých mužů zříci se světských radovánek/neradovánek a vydat se plně Kristu.
Kardinál Vlk co jsem ho poznal není vpodstatě zlý, ale jen je příliš panovačný, sebestředný a arogantní a taky bohužel nenávidí ....
Ale Bůh má moc oživit i kameny ke své chvále, snad se dotkne i kamenného srdce kardinálova.
Quido.

A nejen to. On se profesor teď stal papežem a to co psal v těch knihách nemá odvahu prosadit zřejmě právě kvůli takovým lidem, jako je Vlk. Přece jen je nakažen tím duchem kolegiality a chybí mu ráznost takový zářných autokratů, jako byl bl. Pus IX., sv. Pius X. či takový Klement XI., který měl odvahu odsoudit jansenismus i za cenu vyvolání otevřeného schismatu i když to skryté už tu bylo. Dnes je to podobné, papež v podstatě stojí před volbou mezi přízní vlivných liberálních biskupů (různých lehmanů, husarů, mahonyů, vlků a dalších ) kteří v podstatě už schismatiky jsou a mezi katolickou menšinou v katolické církvi, která je nezřídka podvodně a pomlouvačně za schismatiky prohlašována. O.K.

Iacobus napsal:

Víte, ono je trochu problém, že to, co říká J. E. Ratzinger, respektive B16 si u nás v české kotlině J. E. Vlk upraví, případně na to zcela kašle.
Důkazem o jeho vstřícnosti ke sloužení katolické mše svaté budiž jeho instrukce k povolení sloužit indultně(už to je samo o sobě kravina) tradiční mši na Karlově.
Nesmí se to dál šířit ani jakkoliv propagovat. To je do nebe volající!! Jak se bude jednou zodpovídat za boj proti katolické mši svaté, fakt netuším.

Papežské motu proprio, které povolí mši svatou v tridentském ritu, je připraveno k zveřejnění. Misál Pia V. ve vydání z roku 1965 byl podroben potřebné revizi (!!??) Potvrdil to 12.prosince kardinál Arturo Medina Estevez, člen papežské komise Ecclesia Dei. Komise se touto otázkou zabývala na svém posledním zasedání, které trvalo 4 hodiny, a postoj k nové úpravě byl pozitivní.
Otázka opětovného pvolení tradičního ritu se stala i politickou záležitostí. Italská strana Alleanza nazionale vyzvala biskupy, aby tuto mši povolili každou neděli, protože to může významně přispět k integraci přistěhovalců z Jižní Ameriky a východní Evropy.

otištěno ve Světle 7.1.2007

Poznámka:
Vskutku kuriózní odůvodnění "Alleanze" že? Nejde ani tak o podstatu ale o integraci přistěhovalců !

P.S. Takže naše (resp. v nadpisu threadu moje) predikce ohledně znovuzavedení Tridentu, JE správná a je jen otázkou nepříliš dlouhého času, kdy bude příslušný papežský dokument zveřejněn.
Quido.

No tak HURÁ!!! I když zůstávám stále skeptik, jak to bude tady u nás.
Přeci jen, ta naše česká církev má jistá specifika, která není možné považovat za pozitivní ;(

U nás to bude (ohledně církevní legislativy, čili na papíře) dle mého odhadu stejné jako v Německu či Rakousku, Polsku či Slovensku. Ohledně praxe a úpravy v českých podmínkách bude jistě problém zajistit při naší bídě v kněžských povoláních kněze, kteří budou schopni sloužit tridentskou mši. Podle mého odhadu budou např. Poláci v tomto daleko před námi, protože absolventi tamějších řádových a také diecézních seminářů jsou na daleko vyšší úrovni v mnoha ohledech znalostí a praxe, než kněží, bohoslovci, kteří prošli našimi "učilišti" zejména v posledních několika letech devastace českých teologických fakult.
Quido.

To je sice pravda, ale polští kněží, kteří působí u nás jsou mnohdy modernisti větší než kardinál(karikatury NOM, který předvádí jsou vážně tragický).
U nás je sice kněží bídně a málo a fakulta(jedno jaká) opravdu vyučuje bohoslovce spíše k nenávisti a pohrdání vším tradičním(zažil jsem a jeden můj kamarád mi stále referuje o přístupu třeba Pospíšila k Tradici, scholastice, mši svaté, sv. Piu X. aj.), ale zase je tu poměrně hodně kněží zdravě konzervativních. Nejsou nejmladší a nedostává se jim sluchu, ale co já sám jsem viděl, tak zas taková bída to není. Možná to nebude až tak hrozné, pokud konečně najdou odvahu a zvednou hlavu.
Každopádně to bude hoooodně zajímavý sledovat. Těším se na to moc:)

Mons. Fellay ale jestli se nepletu požadoval uvolnění misálu 1962, k čemuž se připojuji. Dovolte, abych to trošku rozvinul.

V roce 1965 byly udělány určité experimentální změny, z nichž některé jsou v pořádku, některé nesou tendence k NOM. 65 znám v jisté podobě od P. Mikela.

1. Koncil požadoval tzv. prosby neboli ektenii zavést po evangeliu, jako je tomu na Velký Pátek. Nic proti, je to docela logické, zřejmě to dřív v římském ritu bylo taky. V 65 je to ovšem po Credo strčeno proti vůli koncilu jinam. Není to hereze, je to ale trošku násilné.

2. 65 vypoušrtěla žalmu Judica me ze stupňových modliteb. To sice není žádná hereze, ale je to zbytečnost a změny se mají dělat pouze tam, kde to je nutné, jak praví koncil. (To P. Mikel nedodržoval a judica recitoval komplet).

3. 65 povoluje, aby kněz dřepěl na sesli, když lektor čte epištolu v lidové řeči. To taky striktně není žádný blud, je-li to skutečně lektor a ne baba (např. velebná předsedkyně farní rady v elasťákách nebo bez nich).

4. 65 jestli se nepletu vypouští úklony při jménu Ježíš a to už mi pije krev, i když se to dá snášet, ale pouze snášet. Osobně se domnívám, že tato úklona je vyznáním v Kristovo Božství, podobně jako se židé uklaněli při čtení Božího jména. Dále vypouští kříž při introitu. OPět zbytečnost a redukcionismus. Asi je tam ale toho víc.

5. Jádro ritu je však pořád katolické - ofertorium, kánon. V obřadu přijímání věřících možná není konfiteor, což je škoda a vypuštěno je poslední Evangelium.

6. Obávám se ale, že už bylo povoleno, nikoli přikázáno, sloužit čelem k masám. Viděl jsem kdesi Pavla VI. po koncilu na náměstí takto celebrovat.


Dle 65 slouží např. P. Pio na tom videu od sedevakantistů, evidentně mu to nějak radikálně nevadilo.

7. Otázka je, v jaké podobě budou velkopáteční přímluvy, které dostaly po koncilu strašný záhul, jejich formulace jsou tak dvojznačné, že se občas blíží herezi (za židy). Osobně mám tu zkušenost, že v misálku který obsahuje přechodnou reformu (nevím jestli 65 nebo 68) je prosba za náboženskou svobodu, a to už vydýchat nelze.

Na druhou stranu se domnívám, že by od Benedikta bylo docela chtrým tahem oněmi prosbami a povolením lidového jazyka ve čteních učinit nové vydání stravitelnějším totálně zblblým katolíkům. Otázkou ovšem dále zůstane kalendář. Budou katolíci nuceni slavit sv. Balaguera příznivce náb. svobody? Či matku Terezu oddanou pokoncilnímu wojtyliánskému synkretismu (já se na ní nezlobím, sámotného mě ten zmatek zmátl, ale příklad pro věřící to není)? Bude vypuštěno předpostí? Budeme jednou nuceni - já bych se na tom podílet nemohl, slavit svátek Jana Pavla Welikého, za kterého zednáři ve Waršavě drželi minutu ticha?


To vše jsou prostě otázky, které je nutno si položit. V tuto chvíli je ovšem nutno čekat a sledovat, jak se k výsledku vjádří opravdu katoličtí biskupové .

Od papeže je taky svým způsobem dobrá taktika, že chce misál znovu vydat, aby nepovoloval "starou" mši, ale mohl říci podívejte, to je Editio typaca 2007. Takže si počkejme na obsah. Ratzinger je na druhou stranu dost velký diplomat na to, aby se snažil uspokojit obě strany, tedy i katolíky.


Mé pocity jsou tedy smíšené a umírněně optimistické. O.K.

Já si také myslím, že inteligentního bohoslovce zase nemůžou tak dokonale přeprogramovat. Je jasné, že si modernisté vyberou především servilní patolízaly a s ostatními zametou, ale určitě se najdou i tradičně smýšlející kněží, kteří jsou teď umlčováni. Quido má pravdu v tom, že mnozí kněží tridentskou Mši nikdy nezažili. Navíc, nevím, jak moc se v současných "učilištích" věnují výuce latiny, aby vůbec byli schopni to nějak překoktat.

ad. Iacobus

Pokud jde o modernismus polských kněží u nás, tak s tebou mohu i souhlasit, ale záleží případ od případu. Ale i přes ten modernismus mají prostě (pokud jsem jich pár poznal, ale převážně v Polsku) že mají prostě lepší jazykové vybavení, znalost psychologie, umí lépe jednat s lidmi, umí lépe věci zařizovat, rozumí i "technice" vedení farnosti, jsou schopni plného nasazení až na hranici oběti. Samozřejmě jsou toho všeho schpni i naši jednotliví kněží - ale v celku spíše NE. Samozřejmě nelze zevšeobecňovat, ale misie, kterých se účastní polští kněží v celém světě mluví za vše. A na misiích jde o ryze lidské hodnoty a přípravu atd., aby vůbec v daném místě "přežili". V případě zavedení tridentu budou asi lépe schopni se pro to své "vycepování" v těch oblastech, kde naši kněží tápou a větší všestrannosti i lepšího zázemí být v "průměru" lepší. U nás se třeba zase najde v budoucnu více kněží-světců, protože ta příkoří, která musí naši pravověrní kněží snášet, zejména ze strany modernistické hierarchie jdou někdy na hranici ctností v hrdinském stupni.
Quido.

Pavel Prebral napsal:

Já si také myslím, že inteligentního bohoslovce zase nemůžou tak dokonale přeprogramovat. Je jasné, že si modernisté vyberou především servilní patolízaly a s ostatními zametou, ale určitě se najdou i tradičně smýšlející kněží, kteří jsou teď umlčováni. Quido má pravdu v tom, že mnozí kněží tridentskou Mši nikdy nezažili. Navíc, nevím, jak moc se v současných "učilištích" věnují výuce latiny, aby vůbec byli schopni to nějak překoktat.

Tak s latinou je to bída, to je jasný. Koneckonců proč ji taky učit na nějaké úrovni, když všechno, co potřebují moderní kněží k životu bylo vydáno po koncilu a to v latině rozhodně není.
Souhalsím s Quidem, že polští kněží jsou opravdu schopní velkých obětí. Jistě jich není málo.Bohužel ale taky není málo těch, kteří když viděli tu hrůzu, raději se oženili, nebo totálně rezignovali(když zjistili, že se jim za výstřelky nic nestane, začali je praktikovat). Ale obecně si opravdu myslím, že těch poctivých a obětavých je více. A to nejen mezi Poláky, ale i mezi našimi(skoromučedníky).

http://www.orbiscatholicus.blogspot.com/

This is Dario Cardinal Castrillon Hoyos (born in 1929 and ordained in 1952) walking into the Vatican Basilica on New Years Eve. When asked about the indult what was his reply? "Subito."

vvv napsal:

http://www.orbiscatholicus.blogspot.com/

This is Dario Cardinal Castrillon Hoyos (born in 1929 and ordained in 1952) walking into the Vatican Basilica on New Years Eve. When asked about the indult what was his reply? "Subito."

Hm, subito, to je vskutku šalamounská odpověď. Ještě že neřekl - až naprší a uschne. Mno, chce to trpělivost.

* subito - ihned
* subito - neprodleně
* subito - nečekaný
* subito - honem
* subito - hned
* subito presto - brzičko

Mohl říci "subito presto")))

Rok je jen pouhý okamžik a tisíc let jen ranní hlídka, která minula